Agáta ustoupila své mámě a nechala si vnutit velkou a drahou svatbu. Nebyla spokojená a štěstí jen předstírala. Když se provalilo, že rodiče kvůli veselce mohou přijít o dům, začalo se jí hroutit manželství.
Můj přítel Patrik jednoho dne prostě na procházce vytáhl z kapsy mikiny prsten. „Agáto, staneš se mou ženou?“ zeptal se. Bylo to fajn. Snili jsme o stejně skromné svatbě – jen s pár lidmi na úřadě a pak by následoval dobrý oběd. Chtěli jsme klid, bez stovky hostů a zbytečného rozruchu. Věděli jsme však, že než začneme plánovat, musíme to oznámit mým rodičům. Netušila jsem, že tato návštěva změní nejen naši svatbu, ale celý náš vztah.
Ztratila jsem kontrolu nad svou svatbou
Máma se rozplakala štěstím, ale její nadšení bylo rychle pryč. „To nemyslíš vážně, Agátko! Celá léta jsem snila o pořádné veselce pro celou rodinu,“ povzdechla si. Otec ji podpořil tím, že svatba se nedělá pro sebe, ale pro příbuzenstvo. Podlehla jsem jim a slíbila kompromis.
Patrik byl cestou domů rozčilený a varoval mě, že se vzdávám kontroly nad naší svatbou, aby byla máma spokojená. Já si ale namlouvala, že o nic nejde, a že to bude v pohodě.
Svatbu jsme si neužili
Měl pravdu. Postupně jsem ztratila veškerou kontrolu nad organizací mé svatby. Šaty jsem vybírala pod dohledem matky, sál se zamluvil pro 120 lidí a kapela měla v repertoáru vše od lidovek po Michala Davida. Patrik byl čím dál víc zamlklý a připomínal mi, že si chce brát mě, a ne mou matku. Uklidňovala jsem ho, že to rodiče celé financují z úspor, takže nás to alespoň nic nestojí.
Hosté byli na svatbě nadšení, jen Patrik skoro netancoval a mlčky sledoval, jak s nuceným úsměvem hraju roli šťastné nevěsty.
Kruté procitnutí
Měsíc po svatbě za mnou přišel bratr a tvářil se vážně. U rodičů totiž našel obálku z banky – byla to výzva ke splácení úvěru na téměř 600 000 korun se zástavou na jejich dům. Celou dobu mi lhali, že mají našetřeno, přitom se zadlužili jen proto, aby se předvedli před vesnicí.
Došlo mi, že jsem tu velkolepou show neabsolvovala kvůli mámě, ale místo ní. Uvěřila jsem iluzi, kvůli které teď moji rodiče mohli přijít o střechu nad hlavou. A cítila jsem se za to zodpovědná.
Moje manželství je v troskách
Když jsem o dluhu řekla Patrikovi, poprvé na mě opravdu křičel. Odmítal se podílet na splácení něčeho, co nám bylo vnuceno. „Lhali ti do očí a ty ses nechala zmanipulovat,“ prohlásil a od té doby se z nás stali spíše spolubydlící než manželé. Přesto každý měsíc posíláme mým rodičům peníze, aby zvládali splácet ten obří dluh.
Máma se přitom při každé návštěvě rozplývá nad tím, jak se svatba krásně povedla, a jak na ni všichni vzpomínají. Jen se usmívám a už nemám sílu jí vysvětlovat, že ta jedna noc zničila moji budoucnost.
Za štěstí mé matky jsem zaplatila příliš vysokou daň a splácím ji každý den svým vlastním neštěstím. Nevím, jestli moje manželství přežije. Pokud se ještě někdy budu vdávat, moje svatba bude vypadat přesně tak, jak chci já. I kdyby to měl být jen podpis na úřadě, v džínách a s kávou v papírovém kelímku. Už nikdy nebudu žít pro sny druhých, protože cena za takovou laskavost je neúnosná.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




