
Michal se vrátil ze služební cesty o něco dříve a věřil, že tím pro svou přítelkyni připraví romantické překvapení. Jeho plány se však změnily v noční můru. Michal totiž našel svou přítelkyni v posteli s jiným mužem. Jak se vyrovnat s tím, že vás zradí nejbližší člověk? A kde hledat sílu začít znovu, když se vám celý svět sesype jako domeček z karet?
Byl jsem na služební cestě v Norsku sice jen týden, ale připadalo mi to jako měsíc. Zimy a odtažitých lidí jsem měl po krk, a tak jsem se rozhodl Lucii překvapit a vrátit se domů o den dřív. Na letišti jsem koupil láhev kvalitního vína a v duchu jsem si maloval romantický večer.
Nevěřil jsem jejím slovům
V hlavě jsem měl scénář jako z filmu, jenže realita byla jiná. V předsíni mě přivítalo ticho a cizí pánské tenisky. Když jsem pak v ložnici našel Lucii v náručí jiného chlapa, vybuchl jsem. „Co to má sakra znamenat?!“ zařval jsem na ně. Ten chlap se v panice vytratil jen v boxerkách a Lucie tam zůstala stát bledá jako stěna s ubohou výmluvou, že jsem měl přece přijet až zítra.
Seděl jsem pak v kuchyni a ruce se mi třásly vzteky i šokem. Lucie za chvíli přišla v županu a snažila se mi namluvit, že to byl jen úlet a že se cítila osamělá. „To proto jsi mi nebrala telefon?“ zeptal jsem se jí naštvaně. Tvrdila, že se náš vztah začal sypat a ona už nevěděla kudy kam, ale já v jejích očích viděl jen snahu ospravedlnit vlastní selhání.
Vzpomínky na naše společné snídaně a klidné víkendy se v tu chvíli definitivně rozplynuly a nahradil je pocit naprostého znechucení a hanby, že jsem jí tak bezmezně věřil. Zradila mě nejen Lucie, ale i moje vlastní slepá víra v to, že když někoho milujete, nikdy vám takhle neublíží.
Shazovala vinu na mě
Když jsem si balil věci, Lucie jen tiše seděla na kraji postele a pozorovala mě. Pak se náhle pokusila shodit vinu na mě. Prý jsem byl pořád jen v práci a ona se cítila neviditelná a nemilovaná. „Láska nejsou jen složenky a povinnosti,“ zašeptala.
Odpověděl jsem jí, že jsem dřel pro nás oba a pro naši společnou budoucnost, zatímco ona ji zničila během pár chvil v posteli s jiným.
Když jsem za sebou definitivně zavíral dveře, věděl jsem, že už se nikdy nevrátím. Zůstala po mně jen prázdná skříň a pocit, že jsem ztratil nejen domov, ale vlastně všechno.
Nejsem na světě sám
Odjel jsem k mámě. Stačil jí jediný pohled na můj obličej a hned věděla, že je zle. Uvařila čaj a nechala mě mluvit. „Podvedla mě,“ vypravil jsem ze sebe. Máma mě vzala za ruku a připomněla mi, že i když se teď cítím úplně prázdný, časem budu zase silnější a potkám někoho, kdo si mou důvěru zaslouží.
Ta chvíle klidu v bezpečí domova, kde jsem vyrůstal, mi poprvé od toho hrozného zjištění dodala aspoň malý záblesk naděje, že nejsem na světě úplně sám.
Občas si zajdu sednout na lavičku do parku. V ruce držím kelímek s kávou. Kdysi jsme tu s Lucií sedávali a plánovali, co všechno spolu zažijeme, ale dnes už se na to dívám s hořkým odstupem. Přestal jsem se ptát, co jsem mohl udělat jinak, protože vím, že rozhodnutí zradit nebylo moje, ale její.
Stesk po tom, co jsem si myslel, že máme, mě trápí stále, ale už se do něj mísí i podivný vnitřní klid. Nemám žádné velké plány, jen sebe a svou svobodu. A to mi pro začátek musí stačit.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




