Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Tomáš zjistil, že jeho manželka má poměr. Přemýšlel nad tím, jak se má zachovat. Stále ji miluje a nerad by přišel o rodinu. Jenže pak se ukázalo, že jeho manželka čeká dítě s milencem. To byla poslední kapka.
Možná jsem staromódní, ale věřím, že když si dva lidé před oltářem slíbí lásku, má to být navždy. Nevěru a zradu si většina lidí spojuje s muži, ale ženy nejsou o nic lepší. Bohužel jsem se o tom přesvědčil na vlastní kůži. Zradila mě jediná žena, kterou jsem kdy miloval...
Manželka se změnila
Do Jitky jsem se zamiloval už na střední škole, ale tehdy moje city neopětovala. Teprve o několik let později, když se naše cesty znovu protnuly, se to změnilo. Láska nás rychle přivedla k oltáři. Byl jsem nejšťastnější chlap na světě, obzvlášť když se necelý rok po svatbě narodila naše dcerka Terezka. O dva roky později přišel na svět syn Matěj.
Vždycky jsem toužil po rodině, a tak jsem cítil zodpovědnost zajistit jí co nejlepší život. Nechci nic skrývat, hodně jsem pracoval a doma jsem nebylo moc často, ale každou volnou chvíli jsem se snažil věnovat manželce a dětem. V životě by mě nenapadlo, že mi Jitka jednou vrazí kudlu do zad.
Po osmi letech manželství musím bohužel přiznat, že se Jitka hodně změnila. Jako by se z ní stala úplně jiná osoba. Najednou jí všechno lezlo na nervy. Vyvolávala hádky kvůli hloupostem a pořád si na něco stěžovala. Kdykoliv jsem se ptal, co se děje, odpovídala, že už má všeho po krk.
„Miláčku, prosím tě, řekni mi, jak ti můžu pomoct,“ prosil jsem ji, protože mi bylo čím dál víc jasné, že to mezi námi neklape. „Fakt o tebe mám starost.“
„Bože, vy jste všichni stejní,“ povzdechla si a obrátila oči v sloup.
Tak nějak vypadaly naše rozhovory. Nikam nevedly. Většinou skončily hádkou. Nakonec jsem se přestal ptát, i když jsem měl výčitky a připadal si za všechno zodpovědný...
Chtěl jsem jí pomoct
Byl jsem vychovaný tak, že chlap si má umět poradit sám a nefňukat. Jenže tohle bylo nad mé síly. I když nerad, svěřil jsem se svém nejlepšímu kamarádovi Kájovi.
„Asi je prostě vyčerpaná,“ nadhodil.
„A co s tím mám dělat? Já to taky nemám lehký, celý den makám,“ oponoval jsem.
„Neuvažovali jste o chůvě?“ navrhl.
„Možná to není špatný nápad,“ řekl jsem zamyšleně.
Doufal jsem, že Jitku potěší, že když přijdu s konkrétním řešením. Naivně jsem si myslel, že potřebuje jen trochu pauzu od každodenního kolotoče. Místo toho vybouchla. „Takže si myslíš, že se neumím postarat o vlastní děti?“ vyjela na mě rozhořčeně.
A bylo po náladě. Upřímně... už jsem toho taky měl dost. Ať jsem řekl cokoliv, nic se jí nelíbilo. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že jí nejvíc vadím já. Bál jsem se to otevřít, protože jsem nechtěl vyvolat další hádku. Ale představa, že naše manželství bude takhle vypadat i nadále, byla pro mě děsivá.
Zjistil jsem její tajemství
Jitčino auto mělo už delší dobu různé závady, opravy byly časté a drahé. Řekla, že se o to postará sama. Nechtěl jsem se hádat. Když si to tak přála, proč ne. Ani na chvíli mě nenapadlo, že časté návštěvy v servisu nemají s autem skoro nic společného.
Vždycky se vracela pozdě s tím, že se ještě zastavila v obchodním centru. Přivezla spoustu věcí, takže jsem neměl důvod nevěřit jí. Myslel jsem si, že lepší náladu má díky tomu, že si trochu odpočala od dětí a domácnosti. Míň si stěžovala, víc se usmívala. Začal jsem si říkat, že Kája měl pravdu, asi byla prostě přetažená.
Jednoho dne jsem do servisu musel vyrazit já. Jitka onemocněla a nemohla vyzvednout auto. Jakmile jsem tam vstoupil, zarazily mě zvláštní pohledy zaměstnanců. Šeptali si mezi sebou a nespouštěli ze mě oči. Šel jsem rovnou k nim a podal jim lístek k autu.
„Je připravené,“ odvětil jeden z nich.
„Vždyť jsem ani neřekl, pro jaké auto jsem přišel.“
„To bude asi ono,“ mával rukou k Jitčinu fordu. „To je auto vaší ženy, že jo? Na palubce měla vaši fotku.“
„Aha, rozumím,“ přikývl jsem.
„Paní se tu za šéfem stavuje docela často,“ mrkl na mě. „Víte, jak to myslím...“
Nemusel nic dodávat, všechno mi bylo jasné. Jitka mě podváděla...
Nedokážu s ní žít dál
Ta příhoda mi otevřela oči. Začal jsem Jitku nenápadně sledovat a mé podezření se potvrdilo. Podařilo se mi dostat do jejího telefonu, samozřejmě tajně. Zprávy, které jsem tam našel, byly jednoznačné. Měla poměr s majitelem autoservisu. Rozhodl jsem se, že si s ní o tom brzy promluvím.
Jitka si rychle všimla, že se něco změnilo. Teď se role obrátily. Najednou se mě ptala, jestli je všechno v pořádku, a já zalhal, že ano. Jenže jsem to nevydržel dlouho. Nakonec jsem vybouchl. Jednoho dne jsem jí na rovinu řekl, že vím, co se děje. Čekal jsem slzy, výmluvy, možná i zapírání. Místo toho mě dorazila posledním úderem. „Jsem těhotná...“ pronesla tiše.
To dítě rozhodně nebylo moje, nespali jsme spolu už dlouho. „Skvělý,“ utrousil jsem ironicky. Na nic jiného jsem se nezmohl.
Měsíc jsem přemýšlel, co s tím. Na jednu stranu jsem Jitku pořád miloval, i když mi hrozně ublížila. Nechtěl jsem přijít ani o naše děti. Na druhou stranu se znám dost dobře, abych věděl, že nedokážu žít s někým, kdo mě zradil, natož vychovávat cizí dítě. Řekl jsem jí, že podávám žádost o rozvod. Musíme se nějak rozumně dohodnout na péči o naše děti...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
