Majka (34): Můj pes překáží nové lásce a já nevím, jak se mám rozhodnout

Psa jsme si pořídily s bývalou přítelkyní před pár lety, na jaře. Vybraly jsme ho v útulku za městem, když jsme si myslely, že jsme na to připravené, a že to je logický krok v našem vztahu. Když jsme se rozešly, zůstal se mnou. Trvala jsem na tom. Zůstala jsem v bytě, kde jsme bydlely, a Cukřík to tam znal.

Marie (58): Už dvakrát mě soused a jeho pes pořádně vystrašili. Bojím se dalšího setkání

Nemám na něj čas

Poslední dva roky se snažím o všechno postarat, a všechno stihnout. Ráno vstávám v půl sedmé. Do misky sypu granule, které kupuji ve slevě, a mezitím hledám klíče. Ven chodíme narychlo, stejná trasa kolem popelnic a zpátky. Dřív jsme to měly rozdělené, teď je to všechno na mně. Mám náročnou práci a večer bývám unavená, a někdy ho vezmu jen na krátko, i když vím, že by potřeboval víc.

Před pár měsíci jsem potkala někoho nového. Už jsem si ani nemyslela, že z toho kolotoče už nikdy nevystoupím. Ale najednou je svět mnohem hezčí a barevnější. Ale už nemám na Cukříka tolik času a chudák trpí doma.

Moje nová přítelkyně psy nemá ráda. Když přijde ke mně, otevřu okno a rychle se snažím zbavit chlupů z gauče. Všimla jsem si, že si sedá jen na kraj a před odchodem si dlouho myje ruce. Neříká to nahlas, ale dává si pozor, kam šlápne, a kabelku pokládá na stůl. Cukříka si nevšímá, nebo spíš dává najevo, že je navíc.

Erika (31): Přítel nesnáší moje psy a já stojím před těžkým rozhodnutím. Zůstat ve vztahu, nebo se svými mazlíčky?

Dostala jsem ultimátum

Jedno odpoledne jsme se vracely z práce pozdě. Byt byl tichý, pes se mi motal kolem nohou a měl hlad, a já neměla ani trochu energie. V kuchyni jsem otevřela lednici a došlo mi, že nejen že jsem zapomněla nakoupit pro sebe, ale že nemám ani žrádlo pro něj. Moje přítelkyně se zastavila na prahu: „Nejdu dovnitř. Na tohle já nemám. Zavolej mi, až tu nebude.“

Šla jsem s Cukříkem na procházku a přemítala, co budu dál dělat. Na psa jsem neměla čas ani energii a můj nový vztah se kvůli němu začal rozpadat ještě dřív, než vůbec začal. Byla jsem z toho smutná a nevěděla jsem, co dělat.

Chvíli jsme stáli u popelnic a já přemýšlela, jestli by nebylo jednodušší ho tam jen tak nechat přivázaného. Určitě by ho někdo našel a buď se ho ujal, nebo by ho odvezl do útulku. Ale rychle jsem se vzpamatovala. Tak krutá nejsem. Jen se musím rozhodnout, jestli mi Cukřík stojí za to, abych kvůli němu obětovala vztah.

Ivan (33): Adoptoval jsem si vysloužilého policejního psa. Pak jsem zjistil, že je víc než jen parťák na procházky

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].