Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Radek i jeho přítelkyně mají ten luxus, že mohou pracovat z domova a žijí flexibilně. Dlouho si mysleli, že je to výhoda, ale po půl roce doma se jejich vztah skoro zhroutil.
Přítelkyně i já pracujeme u počítače. Můžeme klidně pracovat z domu a nic se nestane. To se přesně začalo dít s příchodem podzimu. Ráno jsme vstávali skoro ve stejnou dobu, já si dělal čaj, ona kávu. Seděli jsme u jednoho stolu, každý s jiným notebookem. Povídali jsme si hlavně o tom, co je potřeba koupit, kdo vynese koš a na čem kdo z nás pracuje.
Zvykli jsme si rychle
Večer jsme měli rutinu. Zapnuli jsme si televizi, koukali do telefonu. Někdy jsme si pustili stejný seriál, ale každý jsme ho sledovali jinak. Já koukal koutkem oka, ona u toho scrollovala. Někdy se stávalo, že si přítelkyně šla lehnout do ložnice, protože se chtěla dívat na něco jiného nebo si číst.
Zcela nám to vyhovovalo. Bydlení fungovalo, neměli jsme konflikty, nepanovalo mezi námi žádné napětí a že jsme se toho, když jsme se sestěhovali, báli. Oba jsme viděli tolik neúspěšných vztahů, které ztroskotaly na tom, že spolu dva lidé nemohli být pořád. My ano, nám to šlo.
Ale po nějaké době jsem si začal všímat, že se na sebe usmíváme, chodíme kolem sebe, domlouváme se, co si objednáme k obědu, ale jinak je doma ticho. Já uklízel kuchyň, ona si šla zaběhat na pás. Večeři jsme snědli mlčky a oba jsme koukali do telefonu. Když jsem si pak lehl do postele, došlo mi, že jsme spolu vlastně vůbec nemluvili.
Začalo mě to trápit
Další dny byly stejné. Společné bydlení fungovalo bezchybně. Nikdo se na nikoho nezlobil. Ale něco tam nefungovalo. Jako když dva lidé jedou v jednom výtahu, ale nemají důvod se bavit.
Jednoho večera jsme si sedli ke stolu, protože bylo potřeba vyřešit úplně banální věc, na které jsme se dohodli během chvilky. A pak bylo ticho. A já se to rozhodl prolomit. „Nepřipadá ti, že spolu mluvíme jen o tom, co bude jíst, a kdo co udělá? Kdy jsme si naposledy povídali?“ Vypadlo z ní, že ji to trápí taky, a že už přemýšlela, že náš vztah možná nemá cenu.
Rozhodli jsme se to změnit. Děláme si na sebe čas, vypínáme mobily i notebook, televize zůstává vypnutá, abychom měli prostor spolu mluvit. Odcházíme z domu, abychom si chyběli, nebo abychom něco podnikli společně. Není to tak každý den, ale určitě se nám žije lépe.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
