Žofie (27): Společné bydlení mi otevřelo oči. Místo partnera mám doma přerostlé dítě, které musím obskakovat

S přítelem jsme se sestěhovali po několika letech vztahu, protože to dávalo smysl. Mně vypršela nájemní smlouva, spolubydlící se stěhovala jinam a sama bych to neutáhla, takže bylo logické sbalit si věci a nastěhovat se k příteli do jeho bytu.

Rosťa (32): Touha po dítěti nás rozdělila. Já váhám, ona už nechce čekat

Rychle jsem vystřízlivěla

Dlouho jsem si myslela, že přítel je dospělý samostatný muž. Samozřejmě jsem slýchala různé věci od svojí mámy i svých kamarádek. „Každý chlap je v podstatě přerostlé dítě. Jakmile s ním žiješ, staráš se o všechno.“ Ale byl to jeho byt, o který se staral. Věřila jsem, že jsem výjimka. Nevěděla jsem, do čeho jdu.

Ze začátku se snažil a věřila jsem tomu, že to bude fungovat a malovala jsem si obrázek toho, jak společně budeme žít jako rodinka a jaká to bude krása. Ale po několika měsících soužití se věci začaly měnit celkem rychle. Chodila jsem po bytě a sbírala jsem oblečení a spodní prádlo, protože si po sobě nedokázal uklidit vůbec nic.

Najednou jako by očekával, že má doma matku, která za ním bude chodit a všechno po něm dělat. Když jsem si potenciální budoucí tchyni postěžovala, jen jsem poslouchala, jak se o jejího kluka musím starat, protože muži sami nic nezvládnou. Měla jsem oči navrch hlavy.

Zdeněk (36): S manželkou nechceme děti. Moji rodiče to ale odmítají přijmout, jejich argument mi vyrazil dech

Úplně jsem ztratila kontrolu

Před nedávnem na mě přítel nadnesl, že by se chtěl začít pokoušet o dítě. Nejdřív mě ta představa nadchla, vždycky jsem chtěla děti, ale pak jsem se na sebe podívala a začala jsem přemýšlet.

V tu chvíli jsem stála u kuchyňské linky a myla jsem nádobí po jeho obědě, který jsem ani neochutnala, protože všechno snědl, zatímco on ležel na gauči a projížděl nabídku televizních programů. V koupelně řvala pračka a ještě před deseti minutami se mě ptal, jestli jsem mu vyprala i jeho kalhoty, které ležely na posteli. Na moji námitku, že je měl dát do prádla, mi odpověděl, že jsem si toho měla všimnout.

Zvedla se ve mně vlna vzteku a začala jsem na něj hystericky křičet, jestli je vůbec normální. Jak si chce pořídit dítě, když nedokáže ani vyhodit špinavé prádlo do koše nebo umýt nádobí. Díval se na mě vyděšeně, ale já úplně ztratila kontrolu. Nepořídím si přece dítě s někým, kdo se o sebe nedokáže postarat. Nejsem blázen.

Karel (46): Naše manželství už za moc nestojí, ale chceme udržet rodinu. Tak si žijeme každý po svém

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].