Karel (46): Naše manželství už za moc nestojí, ale chceme udržet rodinu. Tak si žijeme každý po svém

Po patnácti letech manželství se z nás stal pár, který spolu mluví jen o tom, kdo vyzvedne děti a kdy se má zaplatit školné. Žádné doteky, žádné vtipy, žádné my. Jen napětí, které se dalo krájet. Každé ráno jsem se budil s přáním, aby manželka co nejdřív odešla do práce, a večer jsem předstíral spánek, když přišla domů.

Filip (18): S mámou jsme se nastěhovali k jejímu příteli a jeho partnerce. To peklo se nedalo vydržet

Měl jsem jasný plán

Chtěl jsem odejít, ale věděl jsem, že by to bylo nemožné. Děti chodí do soukromé školy, hypotéka nad námi visí jako těžký mrak a kdybych odešel, nezvládli bychom to ani jeden. Tak jsem začal odpočítávat měsíce, kdy to všechno skončí.

Měl jsem v hlavě plán. Až dcera odmaturuje a syn nastoupí na univerzitu, prodáme dům, rozdělíme peníze, každý půjde svou cestou. Zbývaly tři roky. Jen tři roky ticha, přetvářky a úsměvů na rodinných oslavách. Držel jsem se té představy jako záchranného lana.

Jenže čím víc jsem se soustředil na svůj útěk, tím víc jsem si začal všímat, že se něco mění. Manželka se najednou chovala jinak. Kupovala květiny, které neměla kam dát, vařila večeře, i když nikdo neměl hlad. Nejdřív jsem si myslel, že se snaží, že má výčitky. Pak jsem zjistil, že má motiv jiný.

Kateřina (20): Brácha si domů přivedl novou přítelkyni. Chudák holka se ocitla v rodinné přestřelce

Dokázali jsme se dohodnout

Jednoho večera jsem našel na stole otevřený sešit. Byly tam poznámky o dětech, o domě, o financích. A mezitím seznam věcí, které „bude potřeba vyřešit po rozvodu“. Vytištěné dokumenty a předloha žádosti o rozvod. Všechno to vypadalo, jako by ke mně zítra měla přijít a požádat mě o podpisy.

Když jsem se jí na to zeptal, tvářila se klidně, až moc. „Jen jsem přemýšlela, co by se stalo, kdyby ses rozhodl odejít.“ Ale já pochopil, že nečeká. Že neodpočítávám jen já. Každý z nás měl svůj plán, jen ten její byl ještě lépe promyšlený.

Nakonec jsem donutil manželku si sednout a promluvit si. Museli jsme najít způsob, jak spolu žít, ale zároveň se netrápit. A došli jsme k tomu, že zkusíme náš vztah otevřít. Rozhodli jsme se, že zkusíme žít spolu a zároveň i naše vlastní životy, ale naše děti se to nesmí dozvědět. Protože nakonec to děláme hlavně kvůli nim.

Další příběhy ze života →

Tereza (27): Nechala jsem zatáhnout do manželství mé sestry a nedopadlo to dobře

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].