Filip (18): S mámou jsme se nastěhovali k jejímu příteli a jeho partnerce. To peklo se nedalo vydržet

Když se naši rozvedli, máma byla dlouho sama. Pak mi jednoho dne řekla, že má nového přítele. Měla radost, tak jsem byl rád i já. Nejdřív jsem ho viděl jen párkrát a vypadal v pohodě. Až časem jsem zjistil, že má ještě jednu partnerku. A máma o ní věděla.

Marcel (43): Dceřin drahý kroužek odhalil trhliny v našem manželství. Ale že to skončí takhle špatně, jsem nečekal

Začali jsme žít ve čtyřech

Musel jsem se na to mámy zeptat. „Máme to tak nastavené a funguje nám to. Nedělej si s tím hlavu,“ uklidňovala mě. Moc jsem tomu nerozuměl, ale snažil jsem se to neřešit. Jenže pak máma navrhla, že se k nim nastěhujeme, protože prý ušetříme a budeme víc spolu. Znamenalo to, že budu bydlet s mámou, jejím přítelem a jeho partnerkou v jednom bytě.

Ze začátku se všichni snažili tvářit, že to je normální. Společné večeře, vtipy, plánování víkendů. Ale po pár týdnech jsem si všiml, že se něco mění. Máma byla často naštvaná, protože partner trávil víc času s tou druhou. Druhá se zase rozčilovala, že jí máma leze do soukromí.

V noci jsem slyšel hádky a ráno se všichni snažili tvářit, že se nic nestalo. Bylo to i kvůli penězům. Pořád se řešilo, kdo co koupí, kdo zaplatí nájem, kdo dluží za nákupy. Každý měl jinou představu o tom, co je „spravedlivé“. Někdy si máma stěžovala mně, že jí docházejí peníze, jindy druhá žena říkala, že máma jen využívá situace.

Tibor (39): Vyrůstal jsem jako vymodlené dítě svých rodičů. Až v dospělosti jsem zjistil, že to celé bylo jinak

Musel jsem z toho blázince odejít

Nejhorší bylo, že jsem nikdy nevěděl, kdo s kým zrovna spí a jak to mezi sebou mají a uvádělo mě to do rozpaků. Jednou máma s přítelem, jindy přítelem s druhou a občas byli všichni tři spolu. Přitom se mě snažili přesvědčit, že to je moderní a že se mám přestat dívat na vztahy staromódně.

Po pár měsících už jsem domů chodil, jen když jsem musel. Bylo vyčerpávající sledovat, jak se ti tři jednou smějí, pak hádají a další den zas trapně mlčí. A i když tvrdili, že je to jejich věc, ten chaos se dotýkal i mě.

Nakonec jsem přišel za mámou a oznámil jí, že takhle žít nechci a stěhuju se k tátovi. Trvalo mi to dlouho, nechtěl jsem mámu opustit, ale takhle to dál nešlo. Nemohl jsem se kvůli všem těm hádkám soustředit na školu. Máma s nimi žije dál a vídáme se jen málo, ale je to na ní, aby se odtud dostala.

Další příběhy ze života →

Antónie (33): S bývalým jsme si rozdělili věci a vypadalo to na klidný rozchod. Pak se mi ale ztratilo auto