Tibor (39): Vyrůstal jsem jako vymodlené dítě svých rodičů. Až v dospělosti jsem zjistil, že to celé bylo jinak

Celý život jsem si myslel, že jsem jedináček. Rodiče mi to občas i připomínali – že jsem jejich jediné dítě, jejich největší radost, jejich vymodlený potomek. Starali se o mě, jako bych se měl každý druhý den rozpadnout. Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, jestli je to pravda, nebo ne.

Mohlo by Vás zajímat:

Erika (43): Po dědově smrti nepřestával mít syn výčitky svědomí. Zašlo to tak daleko, že ho musela hledat policie

Našel jsem zvláštní fotografie

Jednou jsem u rodičů na půdě hledal staré školní sešity. Našel jsem krabici s fotkami, o kterých jsem nevěděl. Byly tam klasické rodinné momentky, ale pak jsem narazil nad sérií fotek z porodnice. Máma v posteli, vedle ní táta, oba mladší o desítky let. V náručí drželi miminko. Jenže to miminko nebylo zabalené v modré dece, jako jsem to viděl na svých novorozeneckých fotkách, ale v růžové.

A bylo tam mnohem víc snímků – na jednom máma držela dvě děti najednou, na jiném každý z rodičů jedno. Ani jedno z miminek jsem nedokázal s jistotou poznat jako sebe. Ale hlavně jsem nechápal, kde vzali to druhé dítě? Kdo to je?

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (37): Když jsem vyklízela dům po matce, objevila jsem její deník. Odhalil něco nečekaného

Rodiče mi zatajili, že mám sestru

Když jsem se rodičů zeptal, ztichli. Táta si sedl a dlouho mlčel, máma měla slzy v očích. Nakonec mi řekli, že jsem měl sestru. Dvojče. Narodila se o pár minut dřív než já. Byli prý v těžké finanční situaci, bydleli v jednopokojovém bytě a sotva zvládali zaplatit nájem.

Sestra byla slabší a často nemocná. Sociální pracovnice jim navrhla, že ji mohou dát k adopci, aby měla šanci na lepší péči. Rozhodli se to udělat a slíbili si, že o ní nikdy nebudou mluvit, aby to pro ně nebylo ještě těžší. „Neřekli jsme ti to, protože nevíme, kde je a připadalo nám to tak lepší.“

Seděl jsem naproti nim a snažil se to vstřebat. Celé dětství jsem si představoval, jaké by to bylo mít sourozence. A celou dobu jsem měl sestru, která někde vyrůstala s úplně cizí rodinou. A dodnes, po několika letech, se nemůžu rozhodnout, jestli ji mám hledat, nebo ne.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (34): Zdědila jsem po babičce činčily. A objevila temné tajemství její minulosti