
Zdena není vůbec nadšená ze své dcery. Ráda by jí vztah s velkým věkovým rozdílem zakázala, ale zjišťuje že to není tak jednoduché. A pak má dcera ještě jeden pádný argument…
Když jsem zjistila, že má čtrnáctiletá dcera chodí s mužem, který je můj vrstevník, propadla jsem panice. Co je to za zvrhlíka? Jak jí to zakázat? Jak tomu vztahu zamezit? Jenže já sama jsem otěhotněla v osmnácti s padesátníkem, kterého jsem si nakonec vzala. Měli jsme spokojené manželství. Zdenek ale bohužel před třemi lety zemřel. A dcery přítel? Byl se u nás představit, trval na tom, prý abych o Eli neměla strach. Řekl, že dceru miluje a s intimitou rozhodně počká.
Byl pátek a já se vrátila z práce a těšila se na klid a odpočinek. Doma mě ale čekalo překvapení. Eliška má prázdniny, a tedy i více času, a tak mi uvařila večeři. Ale nebyla to večeře pro dva! Na gauči seděl nějaký cizí chlap přibližně mého věku.
„Mami, to je Honza, o kterém jsem ti vyprávěla. Milujeme se. Honzík trval na tom, abych ti ho představila…“ začala Eliška. Když ale viděla, jak na toho muže zírám, zarazila se. Po chvíli pokračoval on. Řekl mi, že mám výjimečnou dceru a že ji nesmírně miluje. A protože tuší, že by se ke mně vše brzy doneslo, chce mě osobně ujistit, že je mezi nimi vše tak, jak se na čtrnáctiletou slečnu sluší a patří.
Nejdřív jsem měla chuť toho člověka ihned vyhodit. Ale velmi se snažil uklidnit situaci a musím přiznat, že mu to šlo. Vysvětlil mi, že si myslel, že je dceři víc, ale když přiznala, kolik jí skutečně je, přestali se vídat. Jenže se bohužel oba velmi zamilovali. Zkoušeli se rozejít, ale láska byla silnější – to vše jsem znala... Nakonec ještě dodal. „Myslím, že je se mnou Eli ve větším bezpečí než s nějakým namachrovaným puberťákem.“ V tom měl z určitého pohledu asi pravdu.
Eliška má argument
Když pak odešel, dcera mi naprosto bez obalu řekla: „Mami, chápeš, že tobě bylo osmnáct a tátovi padesát, když jsi otěhotněla? Jak mi můžeš zrovna ty něco vyčítat!“ Pak nezapomněla dodat, že měla nejskvělejšího tátu na světě. Nakonec se rozbrečela. „Ztratila jsem tátu a teď přijdu i o Honzu…“
Nevěděla jsem, co říct. Ano, její otec byl o hodně starší než já, ale já už nebyla dítě! Ale když jsem viděla, jak se sesypala, bylo mi jí hrozně líto. I mně muž moc chyběl. Ten večer jsme už o jejím příteli nemluvily. Až druhý den jsem se jí zeptala, zda spolu opravdu nic neměli a zda by byla ochotná jít k doktorovi. „Jestli tě to uklidní, tak mě objednej!“ řekla mi.
Nevím, co dělat
Kdyby manžel žil, promluvil by s Honzou jako chlap s chlapem. Moc mi chybí, na vše jsem sama. Eliška je s tím mužem šťastná, trochu si myslím, že ji v určitém smyslu nahrazuje tátu. Kdybych Eli vztah zakázala, tak se velmi obávám, že by to neunesla.
Klidná ale nejsem. Z vlastní zkušenosti vím, že se připravuje o dětství a jednou to všechno bude mít chuť dohnat. Jenže, co s tím? Jak zakázat dceři lásku? Nechávám všemu volný průběh a modlím se…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].