
Patrik bral manželství s lehkostí, kterou jeho žena Alena považovala za lhostejnost. Svůj románek omlouval jako banální úlet. V Aleně se ale něco definitivně zlomilo. Šokující vystřízlivění přišlo až ve chvíli, kdy podala žádost o rozvod.
Vždycky jsem si myslel, že moje žena Alena má sklon k přehnanému dramatizování. Každé drobné zaškobrtnutí v jejích očích narůstalo do obřích rozměrů, zatímco já se snažil brát život s lehkostí a bez zbytečných emocí. Když naše manželství procházelo krizí, vůbec jsem nechápal, proč se její svět v jedné vteřině sypal na kousky a proč by ten můj měl padat spolu s ním.
Štvalo mě, že všechno dramatizuje
Když jsem se večer vracel domů, cítil jsem jen prázdnotu. Místo abych zachraňoval náš vztah, našel jsem si únik jinde. S milenkou bylo všechno snadné, bez výčitek a očekávání, která mě doma tak dusila. Byl jsem asi až moc v pohodě na to, že atmosféra doma houstla.
Alena si mé změny všimla. Jednoho večera mi prohledala telefon a našla zprávy, které jsem si psal s milenkou. Nebylo to nic nápadného, dávali jsme si pozor. Přesto v ní ty zprávy zasely pochybnosti. Když se mě zeptala, zda „je to někdo z práce“, lhal jsem, abych měl klid.
„Patriku, já nechci žít ve lži,“ řekla tehdy tiše. Místo odpovědi jsem jen odešel a práskl dveřmi. Byl jsem přesvědčený, že Alena jako obvykle jen zbytečně nafukuje banální problém.
Pro ni to byl konec
Krize vyvrcholila, když mě Alena doslova přepadla a chtěla vědět, s kým si píšu. Zahlédla jméno na telefonu a zeptala se, kdo je ta žena a jestli mi na ní záleží. Snažil jsem se ji odbýt tím, že „dělá z komára velblouda“, ale ona se jen trpce zasmála a v očích se jí objevily slzy. Pochopil jsem, že tentokrát její slzy nejsou jen projevem přecitlivělosti, ale hlubokého zklamání.
Následující dny byly plné ledového ticha. Alena mi přestala vařit kávu i psát vzkazy. Pak mi oznámila, že už dál nemůže předstírat. Když jsem se bránil, že to přehání, položila přede mě nějaké papíry. „Už jsem podala žádost o rozvod,“ řekla naprosto klidně. Šokovalo mě, že nebyla hysterická, ale chladná. Došlo mi, že to, co jsem považoval za nezávazné povyražení, mělo reálné a ničivé následky.
Odstěhovala se ještě ten den. Náš byt najednou působil cize a prázdně. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, že Alena nebrala svět příliš vážně, ale brala vážně náš vztah. Zůstal jsem sám s vědomím, že jsem svou lehkovážností ztratil to nejcennější, co jsem měl.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




