Edita (27): Přítel si strašně přál dítě, já chtěla počkat, ale nakonec jsem svolila. Teď jsem nešťastná

Edita (27): Přítel si strašně přál dítě, já chtěla počkat, ale nakonec jsem svolila. Teď jsem nešťastná
Zdroj: Unsplash.com

Edita po letech, kdy byla v těle boubelky, chtěla změnu, a tak začala velmi tvrdě cvičit a hlídala si jídelníček. Po dlouhém přemítání vyhověla přítelově touze po miminku, i když věděla, že se sama na dítě ještě necítí. Narodila se jim krásná dcera, ale Editina psychika šla dolů a shozené kilogramy nahoru. Najde nakonec sebelásku?

Šárka Žižková
Šárka Žižková 05. 08. 2020 07:30

Když jsem se s Alešem seznámila, byla jsem zrovna ve fázi, kdy jsem aktivně cvičila a snažila se shodit kila navíc. Časem se mi podařilo zhubnout prvních deset kilo, takže jsem byla rozhodnutá v tom nadále pokračovat.

Já už bych chtěl dítě

Jenže Aleš začal víc a víc naléhat, že už by si přál miminko. Já se na to ale ještě necítila. Sotva jsem se zařadila do kolonky hubená holka, nechtěla hned zase všechno zahodit a otěhotnět. Snažila jsem se to Alešovi vysvětlit, ale ten to viděl jinak. Tvrdil, že když se budu hlídat, moc nepřiberu a hned po porodu můžu zase najet na jídelníček a cvičení. Chlapi vidí vždy věci jednodušeji, než ve skutečnosti jsou.

Prosila jsem, abychom počkali ještě alespoň tři roky, a já se mohla seberealizovat. V té době si ale jeho bratr se svojí ženou přivezli z porodnice miminko. Když jsme tam jeli a já viděla Aleše, jak drží to maličké v náručí, nějak mi ho bylo líto a uvnitř sebe jsem si řekla, že kvůli němu tedy svolím pro to, abychom se začali snažit.

Neboj, to hned zase sundáš

Pokud se to tak dá říct, otěhotněla jsem de facto hned. Byla jsem na sebe zprvu hodně přísná, dál jsem cvičila a jedla, jako kdyby nic. Jenže zhruba ve třetím měsíci se mi splašily hormony a já se cpala jídlem od rána do večera a sport šel zcela stranou. Utěšovala jsem se, že hned po porodu se na to vrhnu.

Těhotenství jsem snášela skvěle, nebýt rostoucího bříška nepociťovala jsem jiné změny. Malá se narodila na podzim, takže jsme první dny trávili víc doma. Počasí venku procházkám příliš nenahrávalo a cvičit v obýváku jsem se nepřinutila. Během těhotenství jsem přibrala 35 kilo. Zhruba polovinu jsem nechala na sále a se zbytkem bojuji do teď.

Stalo se přesně to, čeho jsem se bála. Skáču jenom kolem dcery, domácnosti a večer, než abych jela cvičit, jdu raději spát. Je to rok od porodu a jsem zpět v kolonce tlustá holka.

Co mě utěšuje je, že Aleš je skutečně skvělý tatínek. Dokonce přišel s návrhem, že bychom se mohli začít pokoušet o druhé dítě. Dceru miluji, o tom není pochyb, ale pokud se hned pokusíme o další dítě, strašně se bojím, že už nikdy nebudu štíhlá, tak jak jsem byla, než jsem otěhotněla. Stálo mě to hrozně dřiny a vnitřní vůle.

Nejsem na tom teď psychicky moc dobře, nemám se ráda, nejsem se sebou spokojená a myslím si, že dokud se trochu nesrovnám jak fyzicky, tak psychicky, není dobrý nápad stát se podruhé matkou...

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články