
Těhotenství manželky Katky mělo být idylkou, dokud nedošlo na výběr jména. Zatímco Ondřej trne hrůzou z exotických nápadů své ženy, v místní hospodě zjistí, že může být i mnohem hůř.
Vím, že těhotné ženy se nemají rozčilovat, ale když mi moje žena Kateřina oznámila, jak chce pojmenovat naši dceru, málem jsem spadl ze židle. Dlouho jsme se o dítě snažili, a když se konečně na testu objevily dvě čárky, byl jsem nejšťastnější chlap na světě. Vždycky jsem snil o malé princezně, kterou budu rozmazlovat. Během těhotenství jsem Katce snášel modré z nebe a trpělivě přecházel její nálady, protože má od přírody dost tvrdohlavou povahu a vždycky musí být po jejím. Tentokrát ale narazila na moji hranici.
Měla to být originální jména
Všechno to začalo u večeře, kdy Katka s tajemným úsměvem prohlásila, že už vybrala ta pravá jména. Prý musí být výjimečná, noblesní a k našemu dítěti dokonale pasovat. Když na mě ale vybalila varianty jako „Chantale, Jessica, Mia nebo Cashmire“, polil mě studený pot. Snažil jsem se jí navrhnout něco normálního, třeba Aničku nebo Marii, ale hned mě utnula s tím, že jsem nekreativní. Prý nechce, aby dcera zapadla v davu, zvlášť když má po mně tak obyčejné příjmení jako Novák.
Marně jsem argumentoval, že se taková jména k českému příjmení vůbec nehodí. Katka jen mávla rukou, že v zahraničí je to jedno a po svatbě si dcera může vzít nějaké vznešené jméno, třeba „Schwarzenbergová“. Nepomohlo ani strašení matrikou. Katka měla vše zjištěné – dneska prý na úřadech projde skoro všechno, co není urážlivé. Nakonec mi dala ultimátum: mám dva dny na to, abych si z jejího výběru zvolil jedno, jinak rozhodne sama.
To už jsem ale nevydržel a rázně jsem prohlásil: „Na tohle nepřistoupím. Na matrice musíme podepsat papíry oba a já ti nedovolím udělat z naší dcery terč posměchu jen kvůli tvým fanfárám.“ Strhla se strašná scéna. Katka začala křičet, že jsem bezcitný a kvůli mému stresu může o dítě přijít. Nakonec se s pláčem zamkla v ložnici a já, abych si uklidnil pocuchané nervy, zamířil do místní hospůdky za Jardou. Potřeboval jsem si postěžovat někomu, kdo mi bude rozumět.
Mohlo to být i horší
Hospodský Jarda mi hned natočil pivo a ptal se, co se děje, že vypadám tak přešle jedovatě. Když jsem mu vylíčil tu hrůzu s Jessicou, Chantale a Cashmire, jen se ušklíbl a prohlásil, že to vlastně není tak hrozné. Nechápal jsem, jak může říct, že Jessica Nováková není katastrofa, ale Jarda mě rychle vyvedl z omylu. Začal mi vyprávět o Markovi, který bydlí o pár ulic dál a stavil se u něj v baru včera večer.
Marek byl prý úplně hotový, protože jeho manželka je také v očekávání a pro holčičku vybrala jméno „Hürrem“. Když mi došlo, že je to podle té postavy z tureckého seriálu o sultánovi, musel jsem se chytit za hlavu a uznat, že proti tomuhle zněla Mia nebo Jessica vlastně docela snesitelně. Uvědomil jsem si, že Jarda má pravdu – vždycky může být i hůř. Domů jsem se vracel o něco klidnější s nadějí, že s Katkou nakonec najdeme nějaký rozumný kompromis.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




