Facebook
Instagram
Miloš byl velikým milovníkem žen. Byl tím pověstný a možná mu i někteří muži záviděli, kolik nádherných žen už měl. Jenže se dostal do spárů ženě, která měla takové potřeby, na něž ani on nestačil. Jak to celé bylo, tak to se dozvíte v následujícím článku.
Dalo by se o mně říct, že jsem takový seladon. Už na základce jsem honil holky jako pes míček. Střední škola pro mě byla rájem, tolik holek kolem sebe. Než jsem odmaturoval, vystřídal jsem jich určitě alespoň polovinu. To, že si to mezi sebou řeknou, jsem neřešil, bylo mi to jedno. Mně šlo jen o jedno.
Bůh se rozhodl mě potrestat
V mém oblíbeném baru jsem se seznámil s holkou, která mě něčím přitahovala. Vyzařovalo z ní něco zvláštního. Nejvíc mě lákalo to, že moje náznaky o kontakt ignorovala, hrála si na nedobytnou, a to bylo svůdné. Dlouho jsem se o ni snažil, až jednou pozvání na skleničku přijala. Byl to ten typ horkokrevné ženy, která oplývala přitažlivostí. Ten večer jsme skončili u ní doma a prožili poměrně divoký sex.
Ráno chtěla, abychom se opět večer viděli u ní. Byl jsem tedy docela utahaný a spíš bych se rád vyspal, ale konečně jsem ji vybojoval, tak jsem se s ní chtěl znovu sejít. Další sex byl ještě náruživější, teda spíš ona sama, říkal jsem si, kde bere tu sílu a energii takhle dovádět a i několikrát po sobě. My chlapi přece jen máme limity. Musel jsem si dát pauzu, já milovník žen jsem se cítil vyčerpaný.
Tak jak byla nedobytná, tak se to otočilo a byla najednou velmi družná a stále se snažila, abychom se viděli každý večer. Byla zajímavá, o tom žádná, ale tolik sexu najednou jsem zkrátka nezvládal. Svolil jsem tedy, abychom se viděli, ale že zajdeme pouze na večeři a já pak pojedu domů.
Chtěla to pořád a všude, bylo to zničující
Nestyděla se mě před odchodem dotáhnout na toalety a tam po mně vyjet. Věděl jsem, že už to nezvládnu, moje tělo protestovalo. Nakonec se to podařilo, ale už jsem si to ani neužíval, cítil jsem skoro i bolest. Normálně jsem byl rád, když to celé skončilo, a já se těšil domů, do postele. Odvezl jsem ji domů a záměrně nevystupoval z auta. To, že to na mě ani ne po půl hodině, co jsme se pomilovali na toaletách, zkusí znovu, jsem nečekal. Musel jsem ji ze sebe sundat a říct, že už prostě nemůžu.
Urazila se a řekla mi, že asi nevím, jaké potřeby nymfomanky mají. Vykulil jsem oči až na kapotu auta. "No, co koukáš," řekla: "Jsem nymfomanka. Něco si o tom přečti, a když to rozdýcháš, zavolej mi klidně ještě dneska v noci."
Jel jsem domů rychlostí blesku, sedl k počítači, a když jsem se dočetl, co vše by mě čekalo s ženou, co trpí dalo by se říct touto nemocí, už jsem jí nezavolal. Do baru, kde jsem ji poznal, už nechodím.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz
