Roman (36): Žena se mnou nikam nechodí, a když jdu sám, tak je zle. Takový život mě nebaví

Petra byla vždycky taková akční a klidně se během pěti minut rozhodla, že si sbalíme batoh a pojedeme vlakem neznámo kam. Strašně se mi to na ní líbilo. Když se nám po třech letech narodila dcera Eliška, nastala změna. Počítal jsem, že náš život bude jiný, ale ne, že skončí veškerá zábava. Kamarádi mají také děti a neustále s nimi někam jezdí, a co víc, dokonce podnikají akce i bez dětí.

Bydlíme v domku s mými rodiči a je to fajn, oni obývají dolní část a my horní. Máma malou ráda hlídala a já si říkal, že se nám to bude hodit, první rok to ale bylo tabu. Petra malou kojila, navíc Eliška v noci špatně spala, takže místo zábavy jsem ve volném čase dospával probdělé noci. A stejně, když měla máma Elišku u sebe, Petra se od nich nehnula ani na krok.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (30): Hodina s přítelem v zaseknutém výtahu stačila na to, abychom se rozešli

Všechno je problém

Když byla větší, kamarád nás pozval na grilovačku. Petra ale hodinu před odjezdem řekla, že nepůjdeme: „Eliška by usnula v autě, a to by byl pak řev, navíc nemám umyté vlasy,“ řekl jsem jí, že počkám, nic se nestane, když dorazíme později, ale to by bylo zase moc pozdě a být tam chvíli nemá smysl, když pak musí domů, aby jí udělala večeři.

Namítl jsem, že u kamaráda jídlo bude, ale Petra se zděsila, že nic grilovaného nesmí: „Však to je karcinogenní!“ a já jel nakonec sám. To byla chyba, protože mi neustále pípaly smsky, že jsem ji zklamal a jsem darebák.

V den našeho výročí jsem udělal rezervaci v restauraci a od rána to Petře připomínal. Nakonec mi sdělila, že nejde. Prý se můžeme najíst doma, hlavně se jí nechce dávat malou rodičům. Neviděl jsem problém v tom, aby ji naši pohlídali, navíc když bude spát. „Jenže Eliška teď chodí spát později a beze mě neusne. A přenášet ji nebudu, to by se vzbudila.“ Zeptal jsem se mámy, jestli by u nich nemohla být až do rána, ale Eliška to opět odmítla. Poslední varianta byla, že bude máma nahoře, než přijdeme, ale tomu se Petra začala smát a nikam jsme nešli.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (40): Mám autistické dítě. Někdy se nenávidím za své myšlenky

Doma až do konce života

Když jsem chtěl Petru vzít na motorku, ťukala si na čelo, jestli jsem se nezbláznil. Co kdyby se něco stalo, nemůžou oba rodiče riskovat. Jel jsem tedy sám a zase jsem dostal sprchu výčitek. Nejhorší je, že když vymyslím, že budu jen s Eliškou, tak je to také problém. Chtěl jsem ji vzít do bazénu nebo na kolo, ale jediné, co jsem slyšel, bylo: „Ale prosím tě“.

Nemám už na to náladu, nebaví mě být pořád doma. Petra se pohybuje maximálně u baráku, občas zajde do krámu a do školky, jinak nic. Často brečí, že s nimi doma nechci být, že mi to nestačí a pořád se chovám, jako kdybych byl bezdětný. Ale představa, že mám sedět do konce života na zadku, mě děsí.

Mohlo by Vás zajímat:

Míra (37): Vzal jsem si kamarádku, kterou nemiluji. Přemluvila mě, ale byl to špatný nápad

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.