Facebook
Instagram
Vlastimil se zakoukal do Barbory na jedné akci. Měla krásné rudé vlasy a to ho zlákalo k pozvání na skleničku. Byl z ní unesený, ale jen do chvíle, než začala měnit barvu vlasů jako chameleon a on se při každé další schůzce děsil toho, co zas bude mít na hlavě.
Svoji vysněnou přítelkyni Báru (36) jsem poznal na jedné výstavě obrazů, kam jsem rád chodil. Zaujala mě tím, že měla úplně rudé vlasy, byla k tomu výrazně namalovaná, ale zapadalo to do sebe. Ta rudá barva vlasů ve mně probudila zvědavost, jaká asi bude.
Každý týden jiná barva, jiná žena
Vyšlo to, pozval jsem ji na skleničku a dnes tvoříme pár, tedy zatím. Nemohl jsem se nabažit těch rudých vlasů, bylo to velmi sexy. Nechávali jsme vztahu zcela volný průběh, ani jeden z nás se do společného bydlení nehrnul, vidět se a vrátit se vždy k sobě domů nám vyhovovalo.
Jednou jsme šli na rockový koncert a dali si sraz až na místě. Vyhlížel jsem rudovlásku, ale přišel někdo jiný. Byl jsem zcela šokován, že má obarvené vlasy, a to na černo. Dokonce byla oblečená jako rockerka, a tomu odpovídal i její make-up. Když se zeptala, co na to říkám, nezmohl jsem se na slovo. Byl jsem naprosto v šoku. Celý koncert jsem pak přemýšlel nad tím, že jí to nesluší. Moc tomu jako chlap nerozumím, ale tajně jsem doufal, že až se uvidíme příště, bude zase rudovláska.
Helena (49): Manžel se pomátl, čistí náš byt od mrtvých duší kyvadlem (+AUDIO)
Jiná akce, jiná barva, jiný člověk
Naší další společenskou akcí mělo být divadlo. Na sraz jsem přišel dřív a vyhlížel Báru. Tajně jsem totiž doufal v červenou barvu vlasů. Nedočkal jsem se. Sice měla krásné bílé šaty, ale její vlasy byly růžové. Určitě lepší varianta než černá, ale nebylo to ono. Přeci jen, už jí nebylo dvacet a v růžové tak působila lacině. Stejná otázka: ,,Co říkáš barvě?“ Zavtipkoval jsem a odvětil cosi o lolitce. Vzala to sportovně a plácla mě do zad. Povahově byla můj šálek kávy, ale během 3 týdnů už třetí změna barvy vlasů… co bude příště?
V práci dostala lístky na fotbal, na to jsem se extra těšil. Když jsem vcházel na stadion, od našich míst na mě mávala Bára. Chtěl jsem se otočit a jít pryč. Na hlavě totiž měla zelenou a to už na mě bylo trochu moc. V duchu jsem se modlil, ať se neptá, co na to říkám. Díky bohu zrovna začal zápas a nebyl prostor řešit její novou barvu.
Příští týden má můj bratr narozeniny, kde jsem chtěl Báru představit rodině. Váhám, zdali jí mám předem požádat, aby měla na hlavě něco normálního, nebo to nechám náhodě. Nechci se s ní rozcházet, protože jako člověk mi velmi sedí. Budu muset s pravdou ven.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz
