Alenka (23): Když jsem otěhotněla, táta se mnou přestal mluvit. Sblížila nás až výroba dubové postýlky

V neděli odpoledne jsem se neohlášeně objevila u rodičů. Táta jen sklopil noviny, brýle mu sjely na špičku nosu. Stroze se zeptal, co se děje. S hlubokým nádechem jsem přiznala pravdu: „Jsem ve třetím měsíci. Přerušuji studium a vracím se domů.“

Martina (33): Přítel mě opustil, když jsem otěhotněla. Po letech se vrátil a snaží se být dobrým tátou

Návrat k rodičům není ideální

Máma si šokovaně zakryla ústa dlaní, ale já sledovala tátu. Čekala jsem výbuch nebo kázání o promarněném potenciálu a penězích investovaných do školy. On jen pomalu otřel brýle a zeptal se na otce dítěte.

Vysvětlila jsem mu, že Václav je chudý student, který by nás neuživil. Táta jen tiše vstal a odešel.

Další týdny byly těžké. Táta mě ignoroval, jako bych byla vzduch. U jídla mluvil jen s mámou o cenách zeleniny nebo účtech za elektřinu. Kdykoliv jsem vešla do místnosti, on odešel.

V noci jsem ho slyšela, jak mámě v ložnici říká, že jsem si život zničila sama.

Klára (38): Své těhotenství jsem tajila před matkou až do třetího trimestru. Chtěla jsem se chránit před jejím neustálým tlakem

Koupila jsem dětskou postýlku

Všechno se změnilo, když mi kurýr přivezl nejlevnější postýlku z e-shopu za pár stovek. Nechtěla jsem rodiče prosit o pomoc, ale balík byl těžký a vyklouzl mi z rukou.

Táta vyběhl z pokoje a místo pomoci na mě vyjel, jestli chci ublížit sobě, nebo tomu dítěti. Když pak v mém pokoji rozřízl krabici a prohlédl si materiál, jen znechuceně odfrkl: „Tohle se za půl roku rozpadne. Je to jen dřevotříska slepená jedovatou chemií.“

Rozplakala jsem se a řekla, že si nic jiného dovolit nemůžu. Přerušil mě s tím, že v pilinách a formaldehydu jeho vnouče spát nebude. „Sbal to a pošli zpátky. Zítra jedeme na pilu,“ oznámil mi.

Petra (20): V osmnácti jsem se stala maminkou. Otec mé dcery zmizel, ale přesto toho nelituji

Táta mi začal pomáhat

Od toho dne jsem začala trávit čas s tátou. Sedávala jsem na staré stoličce v garáži a sledovala, jak hobluje dubové desky. Postupně mě začal zapojovat – jednou jsem měla podržet metr, jindy mi vysvětloval, které tesařské spoje jsou ty nejpevnější.

Jednou večer jsem se ho zeptala, jestli se na mě pořád zlobí. Podíval se na mě unavenýma očima a přiznal, že se jen bál. Chtěl pro mě snadný život s diplomem a stabilitou. Jeho chování bylo jen výrazem strachu, že mě jako otec nedokázal ochránit. Teď ale našel nový cíl – pomoci mi, jak to jen bude moct.

Jitka (33): Toužila jsem po dítěti, ale manžel chtěl psa. Když jsem otěhotněla, psa měl stále na prvním místě

Stala jsem se mámou

Alenka se narodila uprostřed mrazivé zimy. V nemocnici sice u porodu asistoval Václav, ale táta na chodbě velel celému oddělení. Sestřičky mi pak se smíchem vyprávěly, jak tam pochodoval a vyžadoval hlášení o mých parametrech pomocí odborných lékařských termínů.

Když se pak poprvé podíval na vnučku a ona mu sevřela prst svou malou dlaní, viděla jsem svého přísného otce poprvé v životě plakat. „Dobrá práce, holčičko,“ zašeptal a usmál se skrze slzy.

V tu chvíli jsem věděla, že i když se můj původní životní plán zhroutil, na těchto nových základech můžeme postavit něco pevného. 

Můj dříve nepřístupný otec se pro vnučku stal celým světem. V noci k ní vstává a v garáži jí vyrábí ty nejdokonalejší dřevěné hračky. Často je vídám, jak si spolu hrají na koberci. Můžu říct, že můj příběh má šťastný konec.

Nela (29): Jakmile jsem otěhotněla, partner se mnou přestal spát. Nejdřív mu vadilo dítě uvnitř, pak kila navíc

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].