Erika (29): Nechápu chování své dcery. K dětem by měli v porodnici dávat návody

Tvrdím to už dva roky. V porodnici by měli ke každému dítěti přidat i rozsáhlý manuál k jeho výchově. Protože naše dvouletá dcera Eliška nás překvapuje denně.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (28): Tchyně si myslela, že se neumím postarat o miminko. Dostala lekci, na kterou nezapomene

Narodila se za odměnu

Měla jsem bezproblémové těhotenství a krásný porod. Od té doby tvrdím, že máme Elišku za odměnu. Eliška dokonce od narození spinkala téměř celou noc a přes den dokázala prospat i dvě hodiny. Zkrátka ideální miminko. Když dcera začala lézt, začala se budit v noci častěji na kojení, ale to souviselo s větším energetickým výdejem, takže jsem byla klidná.

Eliška je smíšek. Hezky papá a je šikovná. Umí tleskat ručičkami, ukazuje, jak je veliká, a pozná zvířátka. Hodně se jí věnuji a je to znát. „Lásko, ty jsi tak báječná máma,“ často mě chválí manžel. Tato moje životní etapa je zalitá sluncem a užívám si každou minutu.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (36): Mám pocit, že jsem selhala, jen proto, že jsem mu neporodila syna. Třetí dcera ho nezajímá

Začátek našeho vztahu byl hodně náročný

Začátek našeho vztahu s Jakubem nebyl hladký. Museli jsme ustát velký zdravotní problém Jakuba, který měl autonehodu a na nějakou dobu skončil na invalidním vozíku. Dnes už chodí sám a opírá se o hůlku. Zpětně vidím, že nás to hodně stmelilo a jsme nerozlučná dvojka. Eliška po svém otci zdědila asi zálibu v adrenalinu.

Jakub totiž havaroval při motokrosových závodech. Eliška zase miluje lézt na nábytek. Jak ji minutu nehlídám, vím, že ji najdu na křesle nebo na gauči. Šplhá všude a snaží se vylézt co nejvýš. Eliška je malý závisláček. Nemohu se hnout z místnosti bez toho, aby mě nenásledovala. Takže za mnou chodí členové naší rodiny v tomto pořadí. Nejdříve pes, potom dcera a občas přiskáče i králík.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (34): Nejsem mateřský typ, ale manžel mě přemluvil, abych otěhotněla. Bylo to nejhorší rozhodnutí v mém životě

Nevysvětlitelné dceřino chování

Bydlíme na vesnici a před domem máme velkou louku. K domu vede slepá ulice a auta k nám nejezdí. Poslední nevysvětlitelný dceřin kousek mě rozesmál. Nechápu. Doma dcera nevydrží nikde sama ani minutu. Je se mnou v koupelně, na toaletě, chodí za mnou k pračce. Všude. Byly jsme spolu venku na zahradě a byla otevřená vrata.

Věšela jsem prádlo na šňůru a otočila jsem se. Vidím dceru, jak si to štráduje po zahradě směrem k otevřené bráně. Dívám se na dceru. Ani se neotočila a vyšla z vrat ven. Přešla prašnou cestu a šla na louku. Šla jsem na cestu a nestačila jsem se divit. Eliška šla po louce, byla už určitě tři sta metrů ode mě a ani se neotočila. Prostě šla. Sama. Někam. Nedalo mi to a doběhla jsem ji. Vzala ji za ruku a šly jsme domů. V tomto nevysvětlitelném případě byla samostatná až příliš. A teď mi sedí na zemi v koupelně a čeká, až si vyčistím zuby.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Beáta (42): Deset let jsme se marně snažili o miminko. Pak místo menopauzy přišla ta nejkrásnější zpráva