Facebook
Instagram
Beáta se snažila s manželem o miminko dlouhých deset let. Vyzkoušela toho hodně a nic nefungovalo. Když už se vzdala veškerých nadějí, dítě si k nim přeci jen našlo cestu.
Dcera se nám narodila až deset let poté, co jsme se začali snažit o dítě. Neúspěchy byly tvrdé, vyzkoušeli jsme snad vše dostupné, co jiným pomohlo. Nás zachránilo nejspíš až to, že jsme naděje hodili za hlavu.
Neúspěšné pokusy o otěhotnění mě drtily
Na oslavě třicátých narozenin jsem sdělila manželovi, že jsem připravená na děti. Byli jsme tehdy svoji tři roky, načasování bylo podle mě perfektní. Jistě, slýchala jsem o problémech s otěhotněním a nemyslela si, že nám to vyjde napoprvé. Zklamání ale přicházelo měsíc co měsíc a rok se s rokem sešel.
Pak se najednou objevila druhá čárka na testu a já byla šest týdnů neskutečně šťastná. Bohužel jen do chvíle, kdy se miminko neudrželo a já potratila. Tehdy mě lékařka utěšovala, že napodruhé to jistě vyjde a já se k tomu upnula. Načež jsme opět čekali více než půl roku a já už byla zoufalá.
Kamarádky mi dávaly "zaručené tipy". Pila jsem bylinky, konzumovala nejlepší doplňky stravy a chodila na akupunkturu. Vyzkoušela jsem hormonální jógu, metodu Ludmily Mojžíšové i břišní tance. Upravila jsem stravu, meditovala a navštívila i různé léčitele. Zkrátka jsem se vrhala po hlavě do všeho, co zavánělo úspěšným otěhotněním
Nevyšlo nám ani umělé oplodnění
Umělé oplodnění pro mě bylo kdysi tabu, nyní jsem ale chtěla na konzultaci alespoň zjistit, jak na tom s manželem jsme. Moc pěkné výsledky to nebyly. Manžel měl špatný spermiogram a já silnou imunitní reakci na spermie i zárodky. K tomu jeden nefunkční vaječník. Okamžitě jsme se rozhodli projít genetickými testy a zkusit umělé oplodnění se vším, co to obnáší.
Poprvé jsem "vyprodukovala" pět vajíček a z toho jsme měli dvě pěkná embrya. Podruhé už to bylo horší. Ze dvou vajíček nám vždy zůstalo jedno embryo. To čekání na výsledky bylo psychicky náročné. Po každém zavedení embrya do dělohy jsem cítila pár dní euforii. Jenže to nikdy nedopadlo a to jsem prošla devíti pokusy.
Ze všech injekcí, hormonů a kortikoidů jsem byla už oteklá, nervní a smutná. Když to nešlo přirozeně, proč se nám nedařilo uměle? Ostatní kolem měli úspěšné IVF třeba napodruhé a já stále nic, roky ubíhaly. Dávala jsem si pauzy, užívala si dovolené, měnila práci. Dokonce jsem si pořídila štěně. Rodina a přátelé se nás už přestali vyptávat.
Ve čtyřiceti jsem to vzdala a najednou byla těhotná
Na oslavě čtvrtých kulatin jsem manželovi naopak řekla, že už dál nechci. Věčné naděje, plány do budoucna a otázka "co kdyby", visící ve vzduchu, mě ubíjela. Manžel mě naprosto chápal. Neuvažovali jsme ani adopci nebo darovaných vajíčkách. Prostě jsme si řekli, že život bez dětí zvládneme. Vlastně jsme ho žili.
Velmi se mi ulevilo. Přestat zkoumat cyklus bylo vysvobozením. Už mi ani nebylo nepříjemné, že mají děti úplně všechny moje kamarádky. Byla jsem šťastná a smířená teta. A vtom jsem zjistila, že se mi zpozdila perioda a čekám dítě. Byla jsem v šoku, nestihla jsem se ani obávat, že to nevyjde. Všechno šlo najednou jako po másle a máme vysněnou holčičku.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
