
Petra má výčitky svědomí. Když se ve firmě uvolnilo místo v marketingu, automaticky ji napadlo, že by na něj mohla nastoupit její schopná kamarádka. Šéfová byla nadšená, ale Petra nakonec oběma stranám zalhala. Zalekla se totiž představy, že by ji kamarádka zastínila. A teď doufá, že se pravdu ani jedna nedozví.
Kamarádku Pavlu mám ráda. Je milá, plná optimismu a společné akce si vždy skvěle užijeme. Nejdřív jsem si myslela, že by bylo super, kdybychom spolu i pracovaly. Ale pak mi došlo, že by to mohlo přinést dost nepříjemných situací. A nejspíš by to ohrozilo i naše přátelství.
Se svým nápadem jsem se unáhlila
Když se šéfová na poradě zmínila, že hledáme někoho nového do marketingového týmu, hned mě napadla Pavla. Moje dlouholetá kamarádka, která byla zrovna bez práce, a přitom má skvělé nápady, energii a tah na branku. Hned jsem o ní šéfové řekla.
„Měla bys ji poznat,“ řekla jsem s nadšením. „Je fakt dobrá a skvěle by sem zapadla.“
A ona odpověděla: „To zní dobře, tak jí vyřiď, ať mi pošle životopis a domluvíme schůzku.“
Cítila jsem se skvěle. Pomůžu kamarádce, a ještě přivedu do firmy někoho, kdo nás zase někam posune. A všichni mi budou vděční. Jenže pak mi to začalo v hlavě šrotovat. Jedna věc je mít kamarádku na drink a jiné akce a druhá je s ní sdílet každý den kancelář a řešit spoustu pracovních věcí, které nejsou vždy příjemné.
Co když zazáří víc než já?
Pavla je navíc typ, co okouzlí snad každého. Sympatická, vtipná, sebevědomá. Občas mi leze na nervy, jak po ní všichni chlapi jedou. A když jsem si představila, jak u nás v kanceláři sbírá jeden kompliment za druhým, bylo mi jasné, že mě to bude brzy vytáčet.
„Bože, Pavla je vážně skvělá, jak jsme bez ní mohli fungovat?“ slyším v hlavě kolegy. A vedle toho vidím sebe… v roli té, co je najednou jen v pozadí. Začala jsem o svém nápadu angažovat kamarádku hodně pochybovat.
Oběma jsem zalhala
Nakonec jsem se rozhodla, že z toho vycouvám. Dřív, než se se stane něco špatného. Oběma jsem zalhala. Než si stihly domluvit schůzku, řekla jsem šéfové: „Hele, Pavla si to rozmyslela. Nakonec do toho nepůjde. Má už jinou nabídku.“
Šéfka byla trochu zklamaná, ale vzala to. Pavle jsem poslala zprávu: „Mrzí mě to, už k nám vzali někoho jiného.“ I Pavle to bylo líto.
Stále doufám, že se to neprovalí
Od té doby mám občas nepříjemný pocit. Hlavně když se šéfová zmíní, že stále nemůže najít nikoho schopného. A když Pavla mluví o tom, jak ji mrzí, že jsme spolu nemohly pracovat. Udělala jsem to z čistě sobeckého důvodu. Bála jsem se, že vedle Pavly neobstojím a nebudu už za hvězdu. Vím, že to nebylo fér, ale prostě jsem to tak cítila. A teď jen doufám, že to nepraskne.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].