
Lenka s manželem Dušanem se tři roky snažili o početí potomka. Povedlo se a Lenka porodila dceru Justýnku. Jenže Lenka se vrátila z porodnice a Dušan po týdnu odjel na služební cestu. A rovnou na měsíc.
Narození dcery byl můj splněný sen. Tři dlouhé roky jsme se s manželem snažili a nešlo to. Nemohla jsem přijít do jiného stavu. Každou menstruaci jsem oplakala. Psychika sehrála svoji roli.
Dcera je neskutečně hodné miminko
Věřím, že existuje něco mezi nebem a zemí. Snažím se hodně pomáhat potřebným. Ať už finančně, nebo i jinak. Starší oblečení nosím do charity, kupuji hračky do dětského domova a účastním se potravinových sbírek. Proto vím, že můj porod byl za odměnu. A jako bonus se mi narodila dcera, která skoro nepláče. Spokojené miminko.
Manžel Jirka, když se Justýnka narodila, plakal dojetím. „Lásko, děkuji. Jsem tak dojatý. Je to splněný sen. Dcerku jsem si vždy přál. Těším se na vše, co nás čeká,“ plakal na porodním sále manžel. Za pět dní mě pustili z porodnice a Dušan si nás hrdě odvezl domů.
Manžel byl skvělým otcem přesně týden
Byla jsem ráda, že je Dušan se mnou doma. Péče o miminko byla náročná. Když občas Justýnka plakala, nevěděla jsem proč. Byla jsem z toho psychicky rozhozená. Strachovala jsem se, zda je vše v pořádku. A to, že jsme na to byli dva, mi moc pomáhalo. Dušan se mnou v noci vstával a pomáhal.
Přes den vzal Justýnku na procházku a jezdil s kočárkem i dvě hodiny. Já jsem na chvíli usnula, jelikož jsem se po porodu cítila unavená. Když jsem byla vzhůru, šel si zase na chvíli lehnout Dušan. Prostě jsem měla pocit, že jsme sehraná dvojka a mateřství zvládáme jako sehraný tandem. Jenže o víkendu mi Dušan oznámil, že za tři dny odjíždí na služební cestu.
Názor manžela mě velice mrzí
„Lásko, jsi přehnaně teatrální. To nemá nic společného s láskou k vám. Moc dobře víš, že tebe i Justýnku miluju. Ale v práci jsem se nadřel a nechci zahodit příležitost. Měsíc uteče jako voda a jsem zpět doma. A budeme se mít víc jak dobře. Díky služební cestě mi zvýší plat. Určitě nebudeš jediná, kdo se bude muset chvíli o dítě starat sama,“ vysvětloval mi manžel.
Pak mě ještě dorazil tím, že prý požádal svou matku, aby mi chodila každý den pomáhat. Tak já budu na vše sama a ještě budu mít každé odpoledne doma na návštěvě tchyni. Jsem z manželova chování totálně na nervy. Nemůžu to rozdýchat a vnímám to od něho jako podraz. Podle mého jsou priority jasné a on nás hodil přes palubu. Do očí mi vlastně řekl, že je pro něj důležitější práce.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




