Rosťa (32): Touha po dítěti nás rozdělila. Já váhám, ona už nechce čekat

Když se poprvé objevilo dítě jako téma, bral jsem to jako jednu z těch vážných věcí, o kterých se mluví, ale zdá se, že je vždycky odložíme na jindy. Erika říkala, že chce dítě, že to cítí. Já jsem odpovídal rozumem: práce není jistá, byt je malý, jen tak tak něco ušetříme, svět mi nepřipadá bezpečný — inflace, politika, klima, všechno dohromady.

Simona (28): Nikdy jsem nechtěla děti, ale manželovi jsem se to roky bála přiznat

Začínala na mě tlačit

Nechtěl jsem žít s neustálou úzkostí o budoucnost dítěte, a ona to brala osobně. Začala naléhat. Nepřipadalo mi to jako nátlak, spíš jako intenzivní očekávání, které rostlo. Když jsem odkládal rozhodnutí, dívala se na mě unaveně a smutně, a já se začal cítit provinile. Snažil jsem se vysvětlovat, racionálně počítat plusy a minusy, ale čím víc jsem mluvil o číslech, tím víc to mezi námi viselo jako křivda.

Po nějaké době o tom přestala mluvit, ale viděl jsem ji, jak si ukládala články, prohlížela profily maminek, občas zkoumala nabídky práce na zkrácený úvazek. Viděl jsem i nějaký článek o umělém oplodnění. Neptal jsem se; byl jsem opatrný. Ale chtěl jsem, aby rozhodnutí bylo společné.

Valerie (47): Manžel vychovává ze syna alfasamce a dceři nic nedovolí. Když se ohradím, jen mě odbude

Zaskočila mě

Pak jsem si všiml, že nějak často chodí k doktorům, a začala být neskutečně podrážděná. Jako když mívala před menstruací, ale tak desetkrát víc. Já jsem chápal, že je podrážděná, že ji štve, že se nedokážeme dohodnout na naší společné budoucnosti, ale vybíjela si to na mě až moc.

Po několika týdnech jsme se šíleně pohádali a ona na mě vyrukovala s prohlášením, které jsem nečekal. „Chci si nechat udělat dítě klidně i bez tebe. Mám homosexuálního kamaráda, který by se mnou šel do umělého oplodnění.“ Úplně mě tím zaskočila. Chápal jsem, že má sny, ale že bude dělat něco takového za mými zády? A jak si to dál představovala?

Prý se mnou zůstane, když to dítě přijmu, a když ne, postará se sama o sebe, ale nebude čekat na to, jestli se rozhodnu dítě mít. Prý už má svůj věk a buď dítě mít bude teď, nebo ne, a toho bude litovat.

Nevím, co udělám. Bojím se toho, že odejde, že ji ztratím, ale zároveň se přece nemůžu nechat do otcovství takhle natlačit. Cítím se podvedený, ale zároveň chápu tlak, který na ni působí. A nechci přijít o někoho, kdo mi říká, že mě miluje.

Další příběhy ze života →

Tamara (36): Syn hrál mou postavu ve školní scénce. Nejprve jsem se styděla, ale nakonec to byla cenná životní lekce