Tamara (36): Syn hrál mou postavu ve školní scénce. Nejprve jsem se styděla, ale nakonec to byla cenná životní lekce

Na ten den asi nezapomenu. Šla jsem do školy jen vyzvednout syna trochu dřív, protože jsme jeli k zubaři. Paní učitelka mě ale zastavila na chodbě, jestli se prý nechci na chvilku podívat, co děti připravily na dramatickém kroužku. Že zrovna zkoušejí scénky „ze života“ a že se můžu klidně na chvíli posadit vzadu do třídy.

Mohlo by Vás zajímat:

​Zora (42): Jsem v šoku z chování mého syna. Napadl spolužačku a já vůbec nevím, co si počít

Měl ze mě srandu

Byla jsem zvědavá. Syn byl z kroužku nadšený, pořád mluvil o panu učiteli, o scénkách, o tom, jak bude herec. Sedla jsem si do lavice, nenápadně, s mobilem v kapse připravená udělat pár roztomilých videí. Nejdříve proběhlo pár scének jeho spolužáků a pak přišla řada na něj. Hrál sám.

Nejdřív jsem ho skoro nepoznala. Změnil hlas, začal gestikulovat, přešlapovat na místě, jako by byl někdo úplně jiný. Po pár vteřinách mi ale došlo, že hraje mě. Každé slovo, každé gesto. Nešlo to přehlédnout. To, jak teatrálně protočil oči. Jak napodobil, jak křičím z kuchyně, že jestli si hned neuklidí pokoj, tak mu vyhodím všechny hračky z okna. To, jak teatrálně „omdlévá“ a volá, že už nemůže a že je jediný, kdo doma všechno dělá.

Děti se smály. Učitelka taky. Já seděla vzadu a cítila, jak mi hoří tváře. Telefon zůstával v kapse. Tohle jsem nepotřebovala natáčet. Byla jsem zticha, dokonce jsem se možná i usmála. Vypadalo to jako legrace, ale ve mě to vřelo.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcel (43): Dceřin drahý kroužek odhalil trhliny v našem manželství. Ale že to skončí takhle špatně, jsem nečekal

Musela jsem mu to vysvětlit

Když jsme šli domů, mlčela jsem. Nedokázala jsem se rozhodnout, jestli se mám zlobit na něj, nebo na sebe, nebo snad na celou společnost, která z nás žen dělá služky. Doma jsem se zavřela v koupelně a přehrávala si to pořád dokola. Došlo mi, že mi vlastně nastavil zrcadlo. Ne nějak zlomyslně. Jen prostě řekl pravdu. Pravdu, kterou vidí osmiletý kluk, když mě sleduje den za dnem.

Došla jsem k němu do pokoje, sedla si a zeptala se ho, proč se rozhodl pro tuhle scénku. Řekl mi, že mu to přišlo vtipné a hlavně všichni v jeho třídě se tomu smáli a říkali, že takhle přesně fungují jejich mámy. Naštvala jsem se. Ne na něj ani na jeho spolužáky, ale na svět.

Vysvětlila jsem mu to. „Možná je to vtipné, zlato, ale proč si myslíš, že se takhle mámy chovají? Kdo s tebou chodí na kroužky, vyzvedává tě, dělá ti svačiny, chodí s tebou k doktorovi?“ Dokonce i můj osmiletý syn se nad tím zamyslel. Snažím se reagovat a chovat jinak, nechci být pro nikoho scénka v divadle, ale co jsem dokázala hlavně? Můj syn za mnou sem tam přijde a upřímně se mě zeptá, jestli nepotřebuju s něčím pomoct.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (24): Chtěla jsme mámě k narozeninám splnit přání. Vůbec jsem ale netušila, kde to celé skončí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].