Alma (39): Jako dítě jsem prožívala smutné Vánoce, nikdy jsem nedostala vysněný dárek. Proto ve své rodině dělám vše jinak

„Když budeš hodná, možná ti Ježíšek panenku (cédéčko, parfém…) přinese.“ Asi tak nějak začínal v období mého dětství a mládí, rok co rok podzim, následovaný adventem. Možná, že tahle věta nezní závadně, neb cosi podobného slýchal v dětství určitě každý z nás. Problém je ale v tom, že zatímco ostatním se ona veliká vánoční přání alespoň někdy vyplnila, já zůstala pokaždé jen u nehmotných snů a prázdných slibů…

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (24): Vánoce jsem poslední roky neměl rád. Až jedno náhodné setkání můj názor dokonale změnilo

Naše Vánoce byly dost skromné

Nepocházím z chudé rodiny a sebekriticky uznávám, že má vánoční přání nebývala vždy skromná. Přesto ale nikdy nenesla punc nesplnitelnosti. Jinými slovy nepamatuji, že bych si pod stromeček přála let na měsíc, šaty za 200 tisíc či krokodýla jako mazlíčka. Vlastně, na to, že si naši mohli lepší dárky klidně dovolit, bývaly Vánoce dost skromné. Ano, jistě. Tyto dny jsou především o rodinách a jejich blízkosti, nikoliv o materiálních radostech. Přesto, nesplní-li se vám pod stromečkem ani jedinkrát i to nebanálnější přání, radost vám to neudělá.

Jako osmiletá jsem si nejvíc přála panenku Barbie a to nijak drahou. Rodiče mi pořád opakovali, že když budu hodná a známky ze školy pěkné, panenka pod stromečkem bude. Jenže ač hodná jsem byla a známky stály za zvážení, panenka v osudový okamžik nepřišla. Místo ní jsem rozbalila hromadu šatů, ze kterých se mi jich líbilo jen pár, a navrch všeho drahé sportovní hodinky, které byly sice fajn, ale úplně mimo můj zájem.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (38): Vánoce se pro mě každý rok mění v závody. Chci totiž, aby děti měly na svátky hezké vzpomínky

Nejhorší bývalo slibování a falešné naděje

A jak příběh pokračoval? Panenku jsem si musela koupit sama, tajně z kapesného na svačiny a hodinky zůstaly nevyužité „trčet“ doma v šuplíku tak dlouho, až se v nich pokazila baterka. Řeklo by se, že někdy má Ježíšek špatný den. Jenže u nás měl, chudinka, podobné „nedostatky“ nonstop.

Nejhorší bývalo slibování a falešné naděje. V osmnácti jsem si například přála drahý značkový parfém a dostatečně dlouho o něm i hovořila, jenže nic. Naši sice už neříkali, že když budu hodná, parfém se objeví, ale že bude. Bohužel nebyl, protože místo něj jsem v té ceně dostala nový, ale nepotřebný MP3 přehrávač, neboť obdobný mi naši koupili už k narozeninám. Po parfému jako by se slehla zem, a protože brzy zmizel i z pultů obchodů, onu krásnou vůni jsem už nikdy nezacítila.

Mohlo by Vás zajímat:

Pája (33): Přítel mi pod vánoční stromeček nadělil dárek, na který jsem dlouho čekala. Konečně jsem dosáhla vyvrcholení

Se svojí rodinou to mám jinak

Po sérii „dárečkových fiasek“ jsem ve vlastní rodině nakonec došla k názoru, že před Vánoci má existovat o tzv. vysněných dárcích vždy domluva, nikoliv překvapení. Syn i dcera nám tak každý advent popravdě sdělí, co by si nejvíce přáli, a pokud jsou jejich přání jen trochu možná, vždy se jim je snažíme s manželem splnit. A naopak, pokud jde o věci nereálné, pracujeme na trpělivém vysvětlování, proč pod stromečkem podobný dárek nebude, a proč ho ani nemá smysl očekávat. Vím, že dárečky nejsou ničí povinnost a zároveň platí přísloví „darovanému koni na zuby nekoukej“. I tak si ale myslím, že by se lidé měli umět domluvit.

Předejte se tak nejen řadě trapných situací se špatnými dárky, ale i zbytečně pokaženému svátečnímu času... V mém dětství kupříkladu každoroční zklamávání zapříčinilo, že jsem na Vánoce málem zanevřela úplně. Mám proto radost, že moje děti už podobné situace nezažívají, a rok co rok zdobí jejich tvářičky upřímný úsměv, třebaže ani zdaleka nedostávají vše to, co by chtěly a na co si ukážou prstem. Je to takové mé malé-velké štěstí a za „pokažení“ momentu překvapení nám to rozhodně stojí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Václav (47): Vánoční dárky pro děti mi byl čert dlužen. Teď se u nás střídá hra na trumpetu s kopáním do míče v obýváku