
Karolíně se vždy líbily spíše starší muži. Když se ale seznámila se sympatickým studentem Tadeášem, začala uvažovat, jestli svou preferenci nezmění...
Vždycky jsem si hledala spíše starší muže, než jsem byla já sama. Přitahovalo mě, že jsou vyspělejší než moji vrstevníci, lákala mě jejich už vyvinutá osobnost a stabilita, kterou nabízeli. Každý můj vztah byl tedy s někým, kdo byl minimálně o pět let starší než já.
Spletl si mě s další studentkou
Pak jsem se ale seznámila s Tadeášem. Potkala jsem ho zcela náhodou na univerzitě, kde jsem dříve studovala a teď dělala doktorát a působila jako pomocnice jednoho z kantorů, ke kterému šel na zkoušení. Právě jsem seděla v kabinetu zmíněného profesora a čekala, až přijde z obědové pauzy, když někdo zaklepal na dveře a poté nesměle nakoukl dovnitř.
„Ahoj,“ pozdravil mě, než jsem stihla cokoliv říct, „taky čekáš na zkoušení z organiky? Nevíš, kdy ten dědek přijde? Už tu čekám skoro dvě hodiny.“
Zamrkala jsem nad jeho smělostí a téměř se mi nepodařilo zakrýt úsměv.
„Ne, nečekám… já jsem doktorandka. Jsem asistentka toho… dědka,“ odpověděla jsem a sledovala, jak mu zkameněl obličej.
„Moc se omlouvám, já jsem to tak nemyslel,“ začal koktat a nervózně se prohrábl ve vlasech, „já… vypadáš – teda vypadáte tak mladě! Pardon.“
„To nic,“ mávla jsem nad jeho chováním rukou, „počkejte, prosím, na chodbě. Bohužel nevím, kdy se vrátí.“
Začali jsme se vídat
Myslela jsem, že z tohoto setkání bude jenom veselá historka a s mládencem se už nikdy neuvidím, to jsem se ale zcela zmýlila. Ještě tentýž den jsem se s ním setkala u školního bufetu, kde mi vesele sdělil, že zkoušení zvládl a jako omluvu za svou smělost mě pozval na kafe a muffin. Dali jsme se do řeči a já jsem zjistila, že toho máme spoustu společného. Studoval stejný obor, ve kterém jsem já již před pár lety obhájila diplomku, stejně jako já rád běhal a sdíleli jsme i lásku k pejskům. Taky bydlel nedaleko mě a protože jsme další den oba potřebovali na fakultu, nabídl mi, že mě sveze.
S Tadeášem jsme se tak začali aktivně vídat. Nejprve jen na fakultě, pak jsme si šli zaběhat, nakonec jsme si zašli na večeři. Velmi mě zaujal, byl vtipný a chytrý, mělo to ale jeden velký háček – byl mladší. A o hodně, minimálně o sedm let. Byl teprve v polovině školy, kterou já už měla dávno za sebou, večery, co já trávila doma maximálně se sklenkou vína, on prožíval mezi lidmi v klubu. A zatímco já už měla koupený krásný byt na okraji města, on bydlel na koleji.
Nechtěla jsem nikoho mladšího
S každou naší další společnou chvíli se ve mně byly dva názory – jeden takový, že je Tadeáš skvělý kluk a že jsem si dlouho s nikým tolik nerozuměla a druhý, že je na mě moc mladý, prakticky ještě nevycválané děcko a že mi chybí temperament a jistota staršího partnera. Nechtěla jsem s ním hrát videohry, nebavily mě řeči jeho nedospělých přátel, nechtěla jsem se s ním bavit o škole a domácích úkolech.
Nechtěla jsem ho vyzvedávat před jeho kolejí a sledovat závistivé pohledy jeho vrstevnic, které se o něj každý den na kolejních akcích nad pivem a panáky snažily. Byl přesným opakem toho, co jsem v mužích hledala normálně… a přes to jsem se nedokázala přenést.
Když se mě pak Tadeáš zeptal, co vlastně náš vztah je a jestli spolu začneme chodit, věděla jsem, že to musím ukončit. Seděli jsme právě na lavičce v parku a já se k němu se smutným výrazem otočila.
„Tadeáši, moc mě to mrzí… ale nemůžu s tebou být,“ začala jsem opatrně a hleděla, jak se mu vytrácí barva z tváře, „já… jsem zvyklá chodit jenom se staršími muži. Jsi na mě moc mladý.“
Nechápal, že je pro mě věk tak důležitý
„Je mezi námi jen pár let rozdíl,“ namítl okamžitě, „a navíc vypadáme stejně staře. Přeci se se mnou nerozejdeš jenom proto, že nejsem starší.“
Znělo to hrozně, ale nemohla jsem si pomoct. Měla jsem pocit, že kdybych byla s ním, utekl by mi nějaký pořádný, hotový muž. Někdo, vedle koho bych se cítila v bezpečí, opečovávaná... a nemusela bych se o něj starat.
„Promiň, ale já s mladšími prostě nechodím,“ trvala jsem na svém, „jsem zvyklá vedle sebe mít pořádného, staršího chlapa… ne mládě, jako jsi ty. Budeme se muset přestat vídat.“
„To je pro tebe opravdu důležitější, kolik mi je, než to, co mezi sebou máme?“ zeptal se mě ostře a já viděla, že se mu do očí hrnou slzy. Možná měl pravdu, ale já jsem již byla rozhodnutá.
Mám chlapa, kterému je padesát a jsem spokojená
Tadeášovi moje rozhodnutí nesmírně ublížilo. Na fakultě se mi začal vyhýbat a když už jsme se setkali, jeho pohled mě řezal hluboko do těla. Odpočítávala jsem dny, kdy dokončím svůj doktorát a budu moct fakultu opustit. Po několika měsících jsem se dala dohromady s Jarkem, bohatým padesátníkem, a konečně našla klid. Už jen čekám, až mě požádá o ruku a můj život bude konečně kompletní. Mladík jako Tadeáš prostě nebyl pro mě a ať si každý říká, co chce, věk může být ve vztahu rozhodující a rozhodně to není jen číslo.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




