Dita (52): Snažím se vytvořit si vztah s vnučkou, ale dcera mi hází klacky pod nohy

Když mi dcera oznámila, že je těhotná, bylo jí sedmnáct. Seděla u stolu, hlavu sklopenou, ruce se jí třásly. Manžel mlčel, já se snažila zachovat klid. Říkali jsme si, že to zvládneme. Že jí pomůžeme, že ji přece nenecháme na holičkách. Jenže ona nechtěla pomoc. Chtěla pryč. Od nás, z města, od všeho.

Katka (38): Třetí dítě jsem nechtěla, tak jsem šla na potrat. Tajně, bez vědomí manžela

Našla si nás

Zůstali jsme s manželem sami a malou jsme vídali jen občas. Nejprve dcera posílala fotky, pak přestala úplně. Roky nic. Měla jsem pocit, že jsem přišla o dvě děti najednou – o dceru i o vnučku. Každé Vánoce jsem doufala, že se ozve, ale neozvala se.

Až když bylo vnučce dvanáct, napsala mi. Sama. Našla mě na Facebooku. Psala, že by mě chtěla poznat. „Skoro nic o vás nevím. Máma o vás nemluví, ale viděla jsem fotky a zdá se, že jste moji prarodiče. Žádné jiné nemám.“ Nejdřív jsem nevěřila, že je to ona, ale pak mi poslala fotku. Měla oči po matce a výraz, který mi byl až bolestně povědomý.

Začaly jsme si psát. Tajně. Chtěla jsem jí nechat prostor, nezasahovat. Jenže ona chtěla víc. Chtěla přijet. Když to zjistila dcera, volala mi a křičela, že se jí snažím ukrást dceru. Snažila jsem se ji uklidnit, ale nešlo to. Prý jsem vždycky všechno řídila, prý jsem ji celý život dusila.

Irena (38): Dohání mě má minulost. V synovi vidím jeho otce, který mě psychicky zničil

Začala k nám jezdit

Vnučka ale nakonec přijela. Byla nervózní, ale usmívala se. Strávily jsme spolu víkend, pak další. Začala jezdit častěji. Mluvila se mnou o věcech, o kterých se s matkou prý nedá. Všimla jsem si, že se v ní něco láme – ta loajalita vůči její matce a touha mít babičku.

Když se dcera dozvěděla, že u nás přespává a že se vídáme, úplně se odmlčela. Až po pár týdnech mi napsala krátkou zprávu, že ví, že to mám jistě radost, když se mi konečně podařilo ji nahradit. Neodpověděla jsem. Protože jsem nevěděla, co na to říct. Jen jsem doufala, že časem pochopí, že jsem s ní nikdy nechtěla soutěžit.

Alois (68): Měl jsem doprovodit vnučku první den do školy. Místo toho jsme bloudili po sídlišti

Musím se držet zpátky

Pak mi vnučka jednou přinesla dopis. Řekla, že ho našla doma v máminých věcech a že je pro mě. Poznala jsem dceřino písmo. Dopis byl starý, možná napsaný těsně po tom, co odešla. Psala, že ví, že mě zranila, ale že musela. Že jsem jí celý život kontrolovala, nenechala dýchat. A že se bojí, že to samé udělám i její dceři.

Na konci bylo pár vět, které se mi vryly do paměti. Že jestli někdy budu chtít být součástí vnuččina života, musím jí slíbit, že jí dám svobodu, kterou jsem nikdy nedala vlastní dceři.

Od té doby, kdykoli mi vnučka volá nebo se chce přijet podívat, snažím se držet zpátky. I když bych ji nejradši objala a už nepustila. Protože vím, že jestli to přežene, ztratím obě. Stejně jako tehdy.

Další příběhy ze života →

Matylda (40): Po smrti tchyně jsem našla dopis, který odhalil její temné tajemství. Zničilo celou rodinu