Markéta (29): Výlet do Říma s kamarádkami málem zničil naše přátelství. Spojila nás pizza

Kláru a Petru mám moc ráda a doufala jsem, že výlet do Itálie bude pro nás to pravé. Jenže jsme si to každá představovala jinak a začaly jsme se hádat. Dokonce jsme pak trávily čas zvlášť a až před odjezdem nám došlo, že jsme si málem zbytečně pokazily přátelství.

Stella (26): Opily jsme se s mojí nejlepší kamarádkou. Naše dámská jízda se pak poněkud zvrtla

Těšily jsme se několik měsíců

Když jsme si s kamarádkami koupily letenky do podzimního Říma, měly jsme radost jako malé holky. Říkaly jsme si, že to bude dovolená snů – pár dní bez práce, bez povinností, jen my tři spolu a k tomu krásy Itálie. Byly jsme naladěné na dobrodružství, na zážitky a na to, že konečně po dlouhé době strávíme čas jen spolu, což se nám v poslední době nevedlo. Jenže realita byla úplně jiná. Všechny jsme totiž měly úplně odlišné představy, jak by měl takový výlet do Říma vypadat.

Moje kamarádka Klára chtěla chodit po barech, tancovat do rána a zažít noční život. Naopak Petra měla představu, že bude každý den vstávat v šest, vezme mapu a obejde všechny památky, aby měla fotky u každé sochy a kostela. Já jsem ale toužila hlavně po klidu. Chtěla jsem si vychutnat kávu na náměstí, projít se jen tak uličkami a dýchat atmosféru. Nehonit se nikam s mapou, ale ani neponocovat a nemrkat na Italy.

Začalo to být napjaté už první den. Klára nás tahala večer do klubu, zatímco Petra brblala, že ráno potřebuje brzy vstávat, aby stihla Koloseum ještě před davy. Já jsem byla někde uprostřed a neměla jsem chuť jít ani jedním směrem. První noc ale bylo nutné oslavit a nakonec jsme měly pořádnou kocovinu a málo energie. Postupně jsme se začaly čím dál víc hádat.

Alena (56): Doporučila jsem kamarádce tři výlety. Její reakce zřejmě nadobro ukončila naše přátelství

Napětí rostlo

Další den jsme se dokonce rozdělily. Každá šla prostě po svém. Klára spala do odpoledne a pak skončila někde ve vyhlášeném klubu, kde potkala úžasného Fabia. Petra trávila upršený den v muzeu a já jsem zůstala sama na náměstí Navona. Seděla jsem na lavičce, pila kávičky a říkala si, jak je možné, že jsme si dokázaly tak pokazit dovolenou, na kterou jsme se všechny tolik těšily.

Místo smíchu a společných vzpomínek jsme na sebe byly podrážděné a neváhaly jsme pokazit si jediné společné volno. Bylo mi to strašně líto, ale nikdo z nás nebyl schopen hned ustoupit. Prostě jsme si to chtěly užít každá po svém a nedělat kompromisy. Svým způsobem to chápu, ale hrozilo, že se rozpadne naše dlouholeté přátelství.

Že až se vrátíme do Česka, přestaneme si volat a každá půjdeme svou cestou. Přitom já měla vždycky Kláru ráda pro její „pařící“ povahu a to, jak nikdy nezkazí legraci a dokáže pořád něco slavit. Mohla jsem jí zavolat klidně o půlnoci a nikdy mě nezklamala. Petra zas byla perfekcionistka a uměla vymyslet program. Bylo na ni spolehnutí a milovala jsem ji, jako takovou milou rozumbradu.

Ivona (33): Kamarádka spadla na dno. Je mi z ní zle, nemá zapotřebí se takto ponižovat

Usmířily jsme se u pizzy

Paradoxně nás nakonec nespojily památky ani noční život, ale obyčejná pizza. Poslední večer nám paní domácí, u které jsme bydlely, nabídla, že nám upeče svou specialitu. Seděly jsme u velkého stolu, vonělo to rajčaty a bazalkou, a najednou jsme se po dlouhé době zase usmály. Povídaly jsme si, vyprávěly zážitky z posledních dnů a dokonce se i zasmály nad tím, jak jsme se dokázaly rozhádat. Bylo to smíření, které jsem nečekala.

I když jsme se v Římě skoro rozešly ve zlém, ta poslední chvíle nám připomněla, proč jsme spolu vlastně kamarádky. Od té doby víme, že když někam pojedeme, musíme si předem říct, co vlastně od dovolené čekáme. Jinak si ji můžeme zničit ještě dřív, než začne.

Další příběhy ze života →

Renata (24): Nechala jsem mámu připravit menu na mou svatební hostinu. Byla to hrůza, hosté si raději objednali pizzu