Tomáš (27): Z lásky jsem jí předělal celý byt. Ona mezitím vyměnila zámky a vyhodila mě na ulici

Když jsem poprvé spatřil Kláru, úplně mě to odzbrojilo. Nikdy bych nečekal, že by si tak okouzlující a inteligentní žena mohla všimnout obyčejného řemeslníka, jako jsem já. Jsem prostě chlap, co pracuje rukama, zatímco ona je nádherná a vzdělaná.

Karina (33): Můj přítel nechal tajně otestovat moji věrnost. A pak mě bez slitování odkopl

Byl jsem z ní nesvůj

Přišla za svou kamarádkou, které jsem zrovna rekonstruoval byt. Jakmile vešla, podlomila se mi kolena a já nešikovně převrátil plechovku s barvou. Naštěstí byla na zemi ochranná fólie. V rychlosti jsem vše uklidil, aby si nikdo ničeho nevšiml.

Následující den se Klára objevila znovu. Zrovna jsem pokládal v kuchyni dlažbu, když se zjevila ve dveřích a dala se se mnou do řeči. Prohodila něco o vzoru dlaždiček a pochválila mi práci.

Odpovídal jsem jako stroj, zpocený a nervózní. Klára se mezitím ležérně opřela o futra a dala na odiv svou dokonalou postavu. Myslel jsem, že se zblázním. Z ničeho nic zmínila nějaký film a zeptala se, zda jsem ho viděl.

„Zrovna se na něj chystám,“ zalhal jsem, aniž bych tušil, o čem mluví. Nechtěl jsem působit jako kulturní barbar.

„Opravdu? Nechtěl bys jít se mnou?“ usmála se.

Během pár minut jsme měli domluvené rande v kině. Cítil jsem, že se na mě konečně usmálo štěstí.

Dagmar (53): Svůj život jsem obětovala manželovi a dětem. Dnes už vím, že jsem měla víc myslet na sebe

Stal se z nás pár

Zpočátku jsem měl trochu komplex z toho, že Klára má vysokoškolský titul. Postupně jsem si ale přestal připouštět, že by to mohla být nějaká překážka.

Jednou navrhla, abychom šli na večírek k její známé. Přiznám se, byl jsem nervózní. Jít na kávu nebo do kina je jedna věc, ale trávit čas s jejími přáteli? V jaké pozici? Jako nějaký kamarád?

„Tohle je můj přítel!“ představila mě všem Klára, což mi vyrazilo dech.

Byl jsem v sedmém nebi. Pamatuji si, že ten večer jsme se poprvé vášnivě políbili. Cítil jsem, že po mně touží stejně jako já po ní. Jediný problém byl, že jsme neměli žádné soukromí. Já bydlel s partou kluků na bytě a Klára stále u rodičů.

„Co kdybychom si našli něco vlastního?“ navrhla mi jednoho dne.

Pustili jsme se tedy do hledání našeho hnízdečka lásky. Klára si stála za tím, že to musí být byt v centru města, aby to měla blízko do práce. Tvrdila také, že potřebujeme alespoň dva pokoje, abychom si mohli užívat jeden druhého, ale zároveň měli i trochu osobního prostoru.

Adéla (27): Moje sestra pro mě vždy byla největší oporou. Nikdy bych nečekala, že mi ze života udělá peklo

Našli jsme si bydlení

Po dlouhém hledání Klára konečně objevila něco za přijatelnou cenu. Stav bytu byl ale žalostný. Paní, která s námi jménem majitele podepisovala smlouvu, nám řekla, že tam dříve bydlela stará paní. Nový majitel, žijící v cizině, prý zvažoval prodej, ale nakonec se rozhodl byt na tři roky pronajmout.

Souhlasil jsem, aby smlouva byla napsaná na Kláru. Bylo mi to jedno, hlavně že budeme konečně spolu. Podepsala to bez zaváhání, což mě uklidnilo. Ty tři roky ji zjevně vůbec nestrašily!

Jediné, co mi vadilo, byl stav bytu. Jednou mě Klára přistihla, jak si prohlížím stěny.

„Co to vyvádíš?“ divila se.

„Přece nebudeme tři roky žít v takovéhle špíně!“

„Ty to chceš rekonstruovat?“ zeptala se užasle.

„Rekonstrukce je silné slovo. Trochu to vymalujeme, přebrousíme parkety a bude to. S vanou si taky poradím, nemusíme ji hned měnit,“ vysvětloval jsem svůj plán.

„No, nejsem si jistá...“ váhala.

„Zlato, ten nájem není tak strašný. Za to, co ušetříme, koupím pár kýblů barvy a za chvíli to mám hotové. Budu na tom dělat po večerech. Nářadí mám svoje, vždyť se tím živím už roky...“ přesvědčoval jsem ji.

Následujících osm týdnů jsem dřel po večerech a o víkendech. Ačkoliv se objevilo více práce, než jsem čekal, zvládl jsem vše, včetně oprav na balkoně. Když jsem viděl konečný výsledek, byl jsem na sebe hrdý. Byt prokoukl a vypadal jako nový!

Vilma (35): Rekonstruovali jsme starý byt. Za vanou jsme našli kazetu, která obsahovala děsivé záběry

Jen mě využila

Jednoho odpoledne jsem cestou domů koupil Kláře kytici, která se hodila k tapetě v naší ložnici. Když jsem se ale snažil strčit klíč do zámku, nepasoval. Myslel jsem si, že jsem se spletl a jsem v jiném patře. Ale všechno sedělo... kromě toho, že někdo vyměnil zámek! Zuřil jsem a byl přesvědčený, že nás majitel podvedl.

Zkoušel jsem Kláře volat, ale měla vypnutý telefon. Napadlo mě, že je na důležité schůzce. Jenže minuty ubíhaly a ona se stále neozývala.

Když jsem dojel do její práce, řekli mi, že odešla už dávno. Vrátil jsem se tedy k našemu bytu. V oknech se nesvítilo.

Nakonec jsem ji našel u rodičů. Oznámila mi, že si uvědomila, že se k sobě nehodíme.

„Promiň, Tomáši, ale ty máš jen výuční list...“ řekla, ačkoliv jí to dříve očividně nevadilo.

Vrazila mi do rukou dvě tašky s mými věcmi a řekla, že nájemní smlouvu vypověděla. Pak mi zabouchla dveře před nosem. Celou pravdu jsem se dozvěděl až o půl roku později od té společné kamarádky, která nás seznámila.

Ukázalo se, že byt, do kterého jsme se nastěhovali, patřil Kláře! Zdědila ho po babičce, ale chyběly jí peníze na opravy. Když mě poznala a viděla, jak jsem z ní paf, dostala nápad, že mě svede a já jí ten byt zrekonstruuji zadarmo.

Vymyslela si divadlo s falešnou nájemní smlouvou, abych nic nepoznal. Výsledkem bylo, že jsem nejen pracoval bez nároku na odměnu, ale ještě jsem jí platil polovinu fiktivního nájmu! Teď ani nevím, co mě štve víc. Zda to, jak se mnou zametla, nebo moje vlastní hloupost.

Hedvika (37): Koupila jsem si vysněný domeček. Soused mi ale svou rekonstrukcí ničí zdraví a není s ním domluva

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].