Andrea (29): Dřela jsem v rodinné firmě a věřila, že mi ji rodiče svěří. Jejich oznámení mi ale vyrazilo dech

Celé roky jsem měla pocit, že je jasné, jak to jednou bude. Od školy jsem prakticky každý den seděla v kanceláři rodinné firmy. Nejdřív jen brigádně, pak už naplno. Zvykla jsem si na ranní vstávání, na zákazníky, na to, že se vlastně můj život točil kolem té malé firmy. Byla to dřina, ale nikdy jsem si nestěžovala. Věřila jsem, že se to jednou vyplatí.

Lucie (36): Se sestrou jsme začaly podnikat a velmi se nám dařilo. Jenže pak mě sprostě vyšachovala a rozvrátila rodinu

Rodiče mě šokovali

Moje mladší sestra tam naopak skoro nepáchla. Zajímaly ji jiné věci, pořád měnila školy, střídala kluky i brigády. Nikdy nevěděla, co chce, a rodiče se o ni pořád báli. Já byla ta spolehlivá. Ta, na kterou se mohli vždycky obrátit. A tak jsem si říkala, že až přijde čas, převezmu firmu já. Nebyla to jen práce, byl to kus rodiny.

Když rodiče oznámili, že nám chtějí říct, jak to bude dál, cítila jsem směs nervozity a radosti. Myslela jsem, že se konečně dočkám ocenění za všechny ty roky. Jenže pak přišel absolutní šok. „Rozhodli jsme se předat firmu tvé sestře. Nejprve to povedeme s ní, aby se to naučila. Ona potřebuje nasměrovat, najít svou cestu. Ty se o sebe postaráš, jsi šikovná.“

Blanka (34): Myslela jsem si, že se švagrovou budeme kamarádky. Ona ale intrikovala proti mně a zařídila náš rozvod

Asi jsem byla příliš dobrá

Byla jsem v šoku. Seděla jsem u stolu a chvíli jsem si myslela, že jsem špatně slyšela. Nikdy tam nepracovala, dokonce jednou říkala, že ji to nebaví. A teď má dostat všechno? A já, která jsem tomu obětovala nejlepší léta, nemám nic? Rodiče mi vysvětlovali, že je to pro dobro rodiny, že sestra to potřebuje víc než já. Ale já jsem to nedokázala vnímat jinak než jako zradu.

Nejprve jsem svolila, že budu na začátku sestře pomáhat, ale po pár týdnech jsem zjistila, že už se na tu firmu nemůžu dívat stejně. Všechno mi připomínalo, že mě moji rodiče obrali o něco, co mělo být moje. Odešla jsem.

Začala jsem přemýšlet, jestli má smysl dál být součástí rodiny, která si neváží mé práce. Nešlo už jen o firmu. Šlo o pocit, že jsem celou dobu žila v omylu. Že jsem věřila v něco, co nikdy neplatilo. A že si budu muset najít svoje vlastní místo, daleko od nich.

Další příběhy ze života →

Erik (31): Kdysi jsem se vyspal s kamarádovou přítelkyní. Neměl se to nikdy dozvědět, ale já se prokecl v nejnevhodnější chvíli