Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Zorina snacha přivedla do rodiny malého syna z nepodařeného manželství. Byl ještě batole, když se stal její součástí. Právě tenhle chlapeček v ní neúmyslně probudil bolest, aniž by za to nesl jakoukoli vinu.
Můj syn si dlouho nemohl najít přítelkyni, a když k nám jednou přivedl Anetu, byla jsem upřímně nadšená. Působila nesměle a nebylo divu. Z předchozího manželství si s sebou přivedla ročního syna Boríska. Neměla jsem s tím problém. Naopak, říkala jsem si, že i když vztah někdy nevyjde, dítě není důvodem k odmítnutí. Dokonce jsem se těšila, že už budu babička. Všechno bylo v pořádku, dokud jsem nespatřila jeho tvář.
Ze svatby jsem byla nadšená
Anetka se ze začátku ostýchala, když mi přiznala, že si z prvního manželství přivedla i dítě. Když mi ale vyprávěla, proč od bývalého muže odešla, dojalo mě to k slzám. Její příběh byl silný a bolestný a vůbec jsem se nedivila, že nakonec našla klid a lásku po boku mého syna Davida.
Byla jsem nadšená, že se ze mě stane babička dřív, než jsem čekala. Moji synové si totiž s rodinou dávali načas. A když se David rozhodl požádat Anetu o ruku už po půl roce vztahu, vůbec mě to nepřekvapilo. Byla výjimečná.
Nevlastní vnouček ve mně vyvolal bolest
Ještě před svatbou jsem syna prosila, abych mohla poznat svého nevlastního vnoučka. Do té doby jsem ho totiž nikdy neviděla. Aneta byla nadšená z toho, jak jsem zapálená do role náhradní babičky, a s radostí mi ho přijela představit.
Jenže ve chvíli, kdy jsem ho spatřila, všechno se změnilo. V jeho tváři jsem uviděla jeho. Srdce se mi prudce rozbušilo a z očí se mi vyhrnuly slzy. Nedokázala jsem to zastavit. Aneta znejistěla, vzala malého do náruče a bez jediného slova odjela.
Syn David mi hned volal: „Mami, co se děje?“ Ale já nedokázala odpovědět. Bylo to příliš silné. Uvidět po tolika letech tvář někoho, koho jsem bezmezně milovala, v obličeji malého dítěte... nedokázala jsem to unést. Telefon jsem položila, aniž bych řekla jediné slovo.
Vrátily se mi všechny vzpomínky
David za mnou přijel osobně. Viděl, že se něco stalo, a moje reakce ho vyděsila. Když vešel do bytu, našel mě zhroucenou v křesle. Bez jediného slova mě objal a pořád dokola se ptal, co se stalo.
Věděla jsem, že ten malý za nic nemůže. A tak jsem začala vyprávět. O své první lásce, o Bedřichovi.
„Je, jako by mu z oka vypadl,“ zašeptala jsem. „Ty jeho výrazné modré oči, světlé kudrnaté vlásky... Dokonce i to malé znaménko na krku má skoro na stejném místě. Bedřich se tehdy utopil v moři. Snažila jsem se ho zachránit, ale nešlo to. Noha se mu zasekla mezi kameny v útesu. Je to už tolik let... ale já ho tak strašně milovala.“
Tu neuvěřitelnou podobu nedokážu pochopit
David a Aneta se nakonec vzali a jsou spolu už několik let. Můj vnuk Borísek, je čím dál krásnější a zároveň stále víc připomíná muže, kterého jsem kdysi milovala. Dokonce i gesta má podobná. A já ho v něm vidím čím dál silněji.
Dodnes nedokážu pochopit, jak je možné, že se narodil někdo s tak stejnou tváří, stejnými výrazy i pohyby jako člověk, který už dávno odešel ze světa. Příbuzenský vztah byl přitom jednoznačně vyloučen.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
