Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeEma doufala, že nejlepší kamarádka jejího přítele v jejich vztahu nebude překážkou. Postupně ale začala zjišťovat, že Táňa zřejmě nechce být jen kamarádkou...
Když jsem začala chodit s Pavlem, věděla jsem, že s Táňou jsou už nějakou dobu kamarádi. Bydleli v bytovkách vedle sebe a v bouřlivých letech dospívání byli nerozluční. Chodili spolu na různé párty, navzájem si dohazovali své kamarády, zkrátka toho spolu mnoho zažili.
Byli nejlepší kamarádi
„Táňa byla vždycky jenom kamarádka. Není to o tom, že by se mi nelíbila, ale prostě jsem o ni nijak nikdy nestál,“ pokrčil rameny Pavel pokaždé, když jsem se ho ptala, jestli s ní někdy něco měl. Jeho ujištění mi na dlouhou dobu stačilo, věřila jsem mu a říkala jsem si, že když Táňu nechtěl doteď, proč by ji teď najednou chtít začal. Pak se ale něco změnilo.
Táňa nečekaně otěhotněla. V té době zrovna měla přítele a rozhodli se miminko si nechat, ve chvíli, kdy se jí narodil syn Ondrášek, si ale její přítel uvědomil, že není připravený být otcem a ze dne na den ji opustil. Táňa tak zůstala sama, prakticky bez peněz a s miminkem na krku.
Snažil se jí pomoct
Pavel jako její blízký kamarád se samozřejmě rozhodl pomoct. Často k ní chodil Ondráška hlídat, aby si mohla odpočinout, vozil ji po doktorech, jak bylo potřeba. Když byl Ondra o něco větší, začal ho brát na projížďky v kočárku a hlídal ho, aby Táňa mohla začít chodit do práce. Byla jsem na něj hrdá, Táně se díky jeho pomoci opravdu ulevilo a celý její život byl rázem snazší. I ona si to ale začala velmi dobře uvědomovat.
Jednou z práce jsem Pavlovi telefonovala, jestli si nezajdeme na nějakou hezkou večeři. Když mi vzal telefon, byl zrovna asi u Táni, protože jsem v pozadí slyšela dětský křik.
„Našla jsem jednu restauraci, co teď čerstvě otevřela, a moc bych tam chtěla… nevyzvedneš mě za hodinu v práci a nezajdeme si tam?“ navrhla jsem mu vesele.
„Zlato, jsem teď u Táni, pozvala mě na kafe,“ začal nejprve a mně povadl úsměv. „Ale víš co? Tak dobře, za hodinu budu u tebe. Zatím se měj!“
Chovala se, jako kdyby byli rodina
Ulevilo se mi, že mi dá před Táňou přednost, ji to ale rozhodně netěšilo. Poslala mi dlouhou zprávu, ve které mi vyčinila, že jsem Pavlovi řekla, ať od ní odjede, že potřebovala pomoct, a že chtěli jít s Ondráškem na hřiště. Rozhodla jsem se o její nezdvořilé zprávě Pavlovi neříkat, situace ale začala gradovat.
Když jsme byli s Pavlem spolu, často mu volala, posílala mu roztomilá videa Ondráška a ptala se, kdy k ní zase přijde. Brala ho na rodinné oslavy a naopak ona se často vídala s jeho rodiči. Pavel to omlouval tím, že jsou prostě kamarádi z dětství a znají se, já v tom ale viděla něco jiného. Začalo mi to být velmi nepříjemné, Táňa měla k mému muži až moc blízko. Pak se jednou na internetu objevila fotka, která můj přístup zcela změnila.
Na profilu Táni přistál příspěvek, na kterém seděla vedle Pavla, láskyplně se k němu lísala a na klíně jí seděl Ondrášek. V popisku stálo „šťastná rodinka“. To už na mě bylo moc. Okamžitě jsem se oblékla a vydala se k Pavlovi.
Přítele jsem konfrontovala
„Pavle, tohle se mi nelíbí,“ řekla jsem mu a ukázala mu Táninu fotku, „Mám pocit, že chodíš spíš s ní než se mnou. Nechci, aby si někdo myslel, že jsi její přítel a nebo dokonce Ondrův táta. Dítě budeme mít jednou spolu…“
Pavel přikyvoval a pevně mě svíral za ruku. Seděl a vyčkával, než mu všechno dopovím.
„Necítím se takhle dobře. Mám pocit, že mi tě chce přebrat. Vím, že jsi říkal, že jste spolu nic neměli… ale teď, když má děcko, by se jí muž do domácnosti pořádně hodil.“
„To máš pravdu,“ připustil Pavel a pohladil mě po hřbetu ruky. „Ale můžu tě ujistit, že o ni takhle nestojím. Vždycky jsem jí jenom pomáhal jako kamarád, nic víc. Promiň, jestli jsi v tom viděla něco víc.“
Od té doby mě nesnáší
Hned druhý den fotka z internetu zmizela. Pavel si s Táňou promluvil, vysvětlil jí, že k ní nebude moct chodit tak často a že si musí nastavit nějaké zábrany. Řekl jí, že nechce, aby ho Ondra bral jako svého tátu. Ulevilo se mi, když u ní začal trávit méně času a chodil k ní opravdu jen, když bylo potřeba.
Táňu jsem od té doby potkala jen párkrát. Začala mě nesnášet, na ulici se nezdravíme, pokaždé na mě nepřátelsky zírá. Několikrát mi psala zprávu o tom, jak je moje chování sobecké a jak by Pavla potřebovala. Já ji ignoruji. Pavel chodí se mnou a jednou bude vychovávat moje děti, ne jejího syna.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
