
Anežka se od základní školy kamarádí s Petrem. Z normálního kluka se během deseti let stalo něco strašlivého. Anežka se s Petrem stydí chodit do restaurace. Je totiž natolik výstřední, že budí nepříjemnou pozornost.
Petr je fajn kluk. Hodný a srdečný. Ale už od základní školy měl potřebu se odlišovat. Začalo to nevinně. Jaký malý si maloval obrazce propisovačkou na předloktí.
S podivnými ozdobami začal už na střední
Když jsme chodili na střední školu, seděli jsme spolu v lavici. Oba jsme chodili na uměleckou školu zaměřenou na bytový design. Už v té době byl Petr jiný než ostatní. Nosil zásadně černou barvu. Kožené kalhoty, děravé tričko a na nohách ohromné boty. Ale musím říct, že měl cit pro to, co studoval.
Ve čtvrtém ročníku Petr začal s různými ozdobami na těle. Nejdříve to byl piercing v obličeji a různě na těle. Svěřil se mi, že si nechal propíchnout bradavky a jednu ozdobu měl i na intimních místech. „A to bys nevěřila, kolik radost ta moje ozdoba holkám přinese. Nejdříve jsou překvapené, ale potom si nestěžuje žádná,“ smál se Petr na vysvětlenou. Nemohu soudit, s Petrem jsme byli výhradně kamarádi.
Naše cesty se rozdělily, ale kontakt zůstal
Já jsem dále už studovat nešla. Našla jsem si práci v designovém studiu a jsem naprosto spokojená. Práce mě naplňuje. Petr, jelikož měl talent, studoval dále na vysoké škole. Byli jsme v kontaktu přes zprávy a hovory. Při videohovorech jsem si všimla, že Petr začal i s tetováním. Dokonce měl výrazné tetování na krku, které končilo na bradě.
Už mi přišlo moc, jak se Petr zdobil. Začal být až moc extravagantní. Jak oblečením, tak všemi ozdobami. „Hele, už s tím tetováním přestaň. Už jsi skoro celý pokreslený,“ snažila jsem se hodit svůj šok do vtipu. Marně. S každým dalším telefonátem se plochy kůže, které neochutnaly tatérovu jehlu zmenšovaly. A co jsem viděla osobně, z toho se mi zvedl žaludek.
Osobní setkání po letech mě šokovalo
Asi po čtyřech letech od posledního osobního kontaktu, když se Petr vrátil z výměnného pobytu z Ameriky, jsme se domluvili na setkání. Dorazil v podstatě cizí člověk v černém rozevlátém kabátu. Satan. Já jsem byla oproti kamarádovi šedá myška. Petr si dokonce nechal rozříznout jazyk, aby vypadal jako jazyk hadí. Z toho se mi zvednul žaludek. V restauraci Petr budil na našem maloměstě rozruch.
Každý ho sledoval a mně byla pozornost tohoto směru velice nepříjemná. Když se mi Petr svěřil, že přemýšlí nad podkožními implantáty, které by vypadaly jako malé rohy, začala jsem uvažovat nad tím, zda je kamarád mentálně v pořádku. Už nyní jsem v duchu uvažovala nad tím, že svým zjevem se vyloučil z partnerského života. Petra snad žádná soudná žena nemůže chtít. A pořídit si s ním rodinu je absolutně šílené. Já bych se každé ráno lekla, kdo to vedle mě leží v posteli.
S Petrem jsem se viděla osobně asi třikrát a cítím, že se naše cesty rozdělily. Z kamarádů ze základní a střední školy už nic nezbylo. Odcizili jsme se názorově. Nemám chuť se dívat na mimozemšťana, kterého ze sebe Petr udělal. Musíme se oba smířit s tím, že lidi přicházejí a odcházejí. A my dva jsme si už předali to, co jsme měli.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].