Irena (35): Miluju hrdinky z osmdesátkových seriálů a výstřední oblečení. Místo respektu za to sklízím kritiku

Nikdy jsem nebyla problémové dítě, a tak mi rodiče odmala hodně dovolili. Co jsem si přála, bývalo předem splněno, a já se mohla soustředit už jen na krásné dětství. Jistě, možná jsem výsadního postavení, které pozice jedináčka přináší, nad-využívala, ale na druhé straně nám bylo dobře. Naši se báli, aby z jejich jediného potomka nevyrostl nějaký vulgárně se vyjadřující povaleč, proto můj „jiný“ charakter, který byl odjakživa kreativní, vítali. I já, jen mi dlouho nedocházelo, jak moc jiná vlastně jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (45): Všichni mi závidí mladou manželku, ale pravdu o našem vztahu nikdo neví

Holky chodily v džínách, já klidně tylové sukni

Už odmala jsem bývala svá. Zatímco holky na základce oblékaly, co jim doma mámy připravily, takže se ve škole klidně sešlo i pět holek v totožných džínách, podobném tričku a mikině, jako by šlo o stejnokroj, já vybírala podle svého. Když mě bavily tylové sukně, byla jsem za princeznu a neopomněla do vlasů ani malou korunku, jindy můj styl připomínal třeba filmového hrdinu, který mi padl do oka.

Občas jsem sice zaslechla kritiku, že prý vypadám jako na karneval, ale to mi nevadilo. Podstatné bylo, že já se cítila dobře a ve škole podávala správné výkony. Ačkoliv… I tady se má originalita občas projevila. Například jednou o fyzice při testu, kdy jsem místo početního vzorce využila reálný pokus, přičemž potřebné údaje si následně změřila. Fyzikářka sice málem „spadla ze židle“, zato já přístup bránila. Není přece důležité, jak k výsledku dojdeme, ale že k němu dojdeme.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (63): Všichni se diví, jak jsme s manželem vydrželi 40 let bez nevěry

Obdivovala jsem hrdinky ze seriálů

Doma mě bavilo sledovat seriály. Ideálně sci-fi, ale mohla jsem i romantiku či detektivku. Bavil mě Dallas nebo To je vražda, napsala a snila jsem, že jednoho dne budu vypadat jako hrdinky na obrazovce. I móda osmdesátek mi přišla zajímavá, takže jsem si v osmičce pořídila pár kousků, odkazujících se na tento styl, zatímco mezi holkami začínala móda nového milénia - bokovky a crop topy.

Mimo školu jsem navštěvovala kroužky malování a hry na klavír, kde mě daleko víc bavilo zkoušet skládat vlastní hudbu, než hrát už známé tóny, a v malování jsem zase podlehla abstrakci. Zkrátka originál každým coulem. Přesto jsem občas zalitovala, že ve svém světě zůstávám sama. Holky z malby seriály nebavily, ty ze školy nechápaly mé oblékání a s lidmi z klavíru se bavit také nedalo, protože šlo většinou o potomky z upjatých rodin, dbající na stereotypy. Ano! Společenské stereotypy a má neschopnost či snad neochota vejít se do nich mi postupem let činily stále větší potíže.

Mohlo by Vás zajímat:

Jonáš (27): Všichni říkají, že vypadám jako Leonardo DiCaprio. Na holky to ale nezabírá

Nechápu, proč jsou všichni jak přes kopírák

Po přestupu na gymnázium a následně do práce jsem se s okolím sice „srovnala“, avšak dnes stejně nechápu, proč musí všichni okolo mě žít tak nějak stejně. Například když ráno jedu do práce, mají všichni na nohou tenisky a nos zabořený v mobilu.

Skoro každá druhá žena, kterou potkám, zanedbává na jedné straně líčení, ale přitom musí mít nepřirozené umělé nehty. Nechápu, proč většina lidí žije jen tím, co je aktuálně populární, nikoliv tím, co říká jejich vlastní zájem. Nerozumím, proč ženy po třicítce nemají skoro žádné vlastní koníčky a místo nich jen řeší různé trendy, které jim stejně vydrží „od Štědrého dne do Vánoc“. Příkladů nekonečně… A tak mě vždy potěší, když někde potkám někoho z řady vybočujícího, ať už vzhledem, nebo originálním nápadem. Sama se snažím jít příkladem, ale na rovinu říkám, lehké to není.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Stela (22): Mé tetičky se všichni bojí, pořád si něco mumlá a vyvádí. Zjistila jsem, co se jí v dětství přihodilo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.