
Dita přijala zajímavou pracovní nabídku. Podlehla touze ještě něco pracovně dokázat. Nová pracovní pozice měla jednu chybičku. Dita musela tři hodiny denně trávit na cestě. Po dvou letech Dita zjistila, že je to náročné více, než si myslela.
Za celý život jsem pracovala jen ve dvou firmách a pokaždé na stejné pozici. Platila jsem za odbornici, ale cítila jsem na sobě, že potřebuji změnu. A nabídka přišla.
Pracovní nabídka mě lákala hodně
Známý rozjížděl projekt a hledal do svého týmu vhodné kandidáty. Obrátil se na mě, a když mi představil svůj podnikatelský záměr, vysvětlil mi mou pracovní pozici, prozradil finanční ohodnocení, věděla jsem, že jeho nabídku přijmu. Finančně bych si polepšila o patnáct tisíc. Pracovní náplň byla zajímavá a hlavně to byla výzva.
„Neblázni. Kdyby nám bylo třicet, tak není co řešit. Ale máme pár let před důchodem. Ano, máš zkušenosti. Ale taky máš věk. Pardon. To je realita,“ snažil se mě odradit manžel a já za jeho slovy viděla závist. O něho nikdo nestál. Jeho nikdo nikdy neoslovil.
První rok jsem byla plná energie
Hodinu autobusem do Prahy na Černý Most a potom čtyřicet minut metrem do kanceláře. Vstávala jsem každý den v pět hodin, abych lehce před devátou dorazila na místo. Tam jsem do páté hodiny odpolední makala s jednou polední pauzou. Práce mě bavila a já byla plná energie. V sedm jsem byla doma.
S manželem jsme bydleli sami, a tak péče o rodinu nebyla náročná. Rychlý úklid provozního nepořádku mi zabral dvacet minut. Půl hodiny v kuchyni při přípravě večeře a v osm jsme seděli s manželem u jídla. Televize nebo kniha, chvilka konverzace a šla jsem spát. Ráno vše začalo znovu. Jenže s každým měsícem jsem byla víc a víc unavená.
Jsem v pasti a nevím, jak dál
Momentálně v tomto tempu jedu třetím rokem. Mám tmavé kruhy pod očima a uvědomila jsem si, že se můj život smrskl jen na zaměstnání a tři hodiny denně v dopravních prostředcích. S manželem jsme se lehce odcizili. Já jsem na pokraji vyhoření. A navíc jsem v pasti. Dala jsem kvůli nové práci výpověď ze zaměstnání, kde bych měla jistotu pracovního poměru až do důchodu.
Bude mi za dva roky šedesát a tuším, že jsem nezaměstnatelná. Uvažuji totiž nad tím, že dám výpověď a budu si hledat práci v místě trvalého bydliště. Cesta do zaměstnání mě likviduje. Je to ztracený čas. Dnes vím, že měl manžel pravdu. Nežárlil na mě, jen se mi snažil poradit. A viděl to reálně. Možná budu muset vzít práci pod moji profesní úroveň, ale je mi to jedno. Chci občas přijít domů dříve než večer.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




