Elena (33): Kvůli tvrdohlavosti mého manžela teď leží rozvodové papíry na stole. Už nechci být neviditelná

Doslova jsem rezignovala. Už nechci nic řešit. Už chci mít klid. Už chci žít život podle svého, ne podle názorů svého manžela Milana. Obzvláště když to, co říká, mi nedává smysl.

Jaroslava (38): Stavba domu nás asi bude stát manželství. Hádky jsou na denním pořádku

Život v bytě mi vyhovoval a manžel to ví

„Eleno, nebuď zpátečnická. Není nic víc než vychovávat děti v domě se zahradou. Postavím pro svou rodinu dům,“ postavil mě před hotovou věc manžel Milan. A já naplno pochopila, jak tvrdohlavou povahu má. Moje názory ho nezajímaly. Moje argumenty ignoroval, jelikož měl svou hlavu.

„Milane, ale já chci druhé dítě. Já si dítě nepořídila proto, abych s ním byla sama a trčela doma. Stavba domu je závazek. Je to starost. Je to o velkém kompromisu. Pojďme se domluvit na tom, že dům začneme stavět, až děti půjdou do školy. Až budeme mít zase dva příjmy,“ prosila jsem. Ale Milan měl svou vizi a nehodlal z ní uhnout ani o krok.

Roman (39): Nechápu naše sousedy. Mají garsonku pro šest lidí a žijí jako krysy

Hádky na denním pořádku mě vysilovaly

Milan vyjednal hypotéku, koupil parcelu a začal se stavbou. Já chtěla, aby většinu stavebních prací zajistila firma a my potom dodělali jenom nějaké drobnosti. Jenže Milan si postavil hlavu. Prý jsem blázen. Ušetří peníze tím, že si bude většinu dělat svépomocí. A tak stavíme už pět let a vidina bydlení je v nedohlednu. Milanovi nejde práce od ruky tak rychle, jak si asi představoval.

Všechna odpoledne i víkendy tráví na stavbě. Každým rokem je materiál dražší a dražší. Náš syn Martin svého otce skoro nezná a já jsem na vše sama. Milan se vrací domů večer, sní večeři a padne do postele. Nezajímá ho nic. Nezajímá ho syn ani já, natož nějaké provozní problémy. Vnímá jen svůj velký projekt, kde už podle mého názoru ztratil soudný rozum.

Lucie (35): Tchyně nám dala čtvrt milionu na dům. Kdybych věděla, co za to bude chtít, nevzala bych si od ní ani korunu

Jsem plná zloby a negativních emocí

Už rok chodím do zaměstnání a mohli bychom si dovolit zaplatit řemeslníky. Ale to nepřipadá v úvahu. Milan je asi finančně negramotný. Každý měsíc platíme nájem. Tím, že Milan stavbu prodlužuje, roste i cena všeho. Milan nechce utratit peníze za řemeslníky a nevadí mu, že měsíčně dáme dvacet tisíc do nájmu. Bydlení v domě je v nedohlednu.

Já chci druhé dítě a Milan o něm nechce ani slyšet. Prý si ho nemůžeme dovolit. Protože stavíme dům. Dříve jsem se hádala. Nepomohlo to. Uzavřela jsem se do sebe a tiše se dívám, jak moje výplata mizí z účtu po zaplacení nájmu a nakoupení jídla pro rodinu. Už takto dál nechci. Nechci manžela, kterému jsem jedno. Podala jsem žádost o rozvod a je mi jedno, co bude s domem, který už teď nesnáším. Se synem půjdu bydlet k rodičům. Už nechci být neviditelná.

Jindřiška (53): Našla jsem si nového přítele, ale k ničemu se neměl. Tak jsem to vzala do svých rukou

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].