Věra (34): Místo budoucího šampiona máme doma zlomené dítě. Manželův drsný tréninkový plán skončil naprostým fiaskem

Jsem na svého manžela naštvaná. Myslím, že před dvěma lety udělal fatální chybu ve výchově. Jenže manžel Ivan je tvrdohlavý a není ochotný o ničem diskutovat. Má svoji pravdu a přes to vlak nejede.

Drahuška (63): Vychovala jsem ze syna sobeckého člověka. Jeho reakce mě paralyzovala

Manžel je velice ambiciózní a přehání to

Syn Tadeáš oslavil čtvrté narozeniny a manžel Ivan mi oznámil: „Věro, je nejvyšší časdát Tadeáše na sport. Musí začít v nízkém věku, aby sport přijal jako svou přirozenost. Dáme ho na čtyři sporty a časem se uvidí, na co má talent. A u toho zůstane a k tomu potom zvolíme ještě něco, aby to dávalo smysl.“ Zírala jsem na manžela a bylo mi to celé proti srsti.

„Ivane, já s tím nesouhlasím. Tadeáš je malý. Potřebuje regenerovat, aby se správně vyvíjel. Chodí do školky. Stačí mu jeden kroužek. Ale jen aby byl mezi dětmi. Nic závazného. Nic náročného. Je to malé dítě. Ať je šťastný a spokojený“, reagovala jsem na manželova slova. Ale jako vždy mě manžel ignoroval.

Milan (70): Tvrdě jsem dřel, abych vydělal peníze. Dětem je nedám, chci z nich vychovat silné a samostatné lidi

Budoucnost jsem odhadnula docela přesně

Ivan syna přihlásil na čtyři kroužky. Na hokej, fotbal, na atletiku a ještě chodil na karate. A protože hokej a fotbal probíhal dvakrát týdně, znamenalo to, že měl Tadeáš za jedno odpoledne i dva tréninky. Přišlo mi to celé uhozené. Z kraje byl syn nadšený. Manžel mě poučoval, že o výchově nevím nic a byla by to moje vina, že bychom zahodili synův talent.

Jenže potom se to celé sesypalo. „Maminko, já jsem moc unavený. Bolí mě nožičky. Bolí mě ručičky. A chce se mi spinkat,“ začal mi opakovaně Tadeášek říkat, když jsem ho vyzvedla ve školce a chtěla odvézt na trénink. I přes manželův odpor jsem syna dovezla domů a uložila do postele.

Romča (47): Byla jsem jen zkušební verze. Můj exmanžel dělá pro jinou to, co mně léta odpíral

Realita dnešních dní je výsledkem pochybení

A pak to přišlo. Tadeášek odmítal chodit na zájmové kroužky. Nejprve plakal, že nechce chodit na hokej. Pak přišel na řadu fotbal. Následovalo karate a jako poslední to byla atletika. Prostě Tadeáš začal stávkovat a postavil si hlavu. Manžel byl zklamaný a obviňoval mě, že jsem Tadeášovi kroužky znechutila a navedla ho k tomu, aby tam nechtěl. Prý ze všeho cítí ženskou taktiku.

Ale to se plete. Dokonce jsem Tadeáše přemlouvala, aby si jeden kroužek nechal. Atletiku. Jenže myslím si, že manžel udělal chybu. Našeho syna zkrátka demotivoval. Tadeášek se cítil pod tlakem a vzhledem k nízkému věku se zaseknul a odmítá vše. Je mi to líto. Mohl poznávat svět. Mohl najít něco, co by ho bavilo. Ale pozvolna. Ne stylem, který určil manžel. Jsem naštvaná. Manžel je paličák a našemu synovi ve finále dost ublížil.

Pavlína (49): Jako malá jsem byla hodně divoká. Můj kamarád z dětství mi to připomněl a já se styděla

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].