Pavlína (49): Jako malá jsem byla hodně divoká. Můj kamarád z dětství mi to připomněl a já se styděla

Když mi bylo pět let, rodiče se rozhodli, že postaví barák. Stavělo se na louce, v takzvané okrajové čtvrti města. V lokalitě bylo rozestavěno asi dvacet domů. Všude byly hromady písku, jílu a hlíny. Všude byly velké jámy a možnost si hrát.

Andrea (45): Dcera už teď naříká, že nechce zpátky do školy. Bojím se, že ji tam čeká šikana

Staveniště bylo jako velké hřiště

Rodiče stavěli dům a my děti jsme lítaly po okolí. Byla nás velká skupina. Všichni jsme na tom byli stejně. Rodiče neměli čas a my děti mohly dělat vše. Hrály jsme na schovávanou po rozestavěných domech, objevovaly jsme vykopané jámy a vymýšlely nové hry. Bohužel mezi námi byl i jeden chlapec, který neustále chodil žalovat.

Pozoroval nás, a jakmile uviděl něco, co se mu zdálo za hranou, utíkal k příslušným rodičům a tam předal informaci. Netrávil s námi mnoho času, jelikož jeho rodiče již měli dům postavený, ale občas se objevil a dělal to, co mu bylo vlastní. „Dobrý den, Pavlínka mě dnes vůbec nepozdravila. A mně se to nelíbí. A taky po mně hodila kámen,“ žaloval mým rodičům kamarád.

Berenika (24): Nevěděla jsem si rady s tchyní, která mě pořád ponižovala. Můj táta to za mě vyřešil a mám konečně klid

S věkem se parta roztřídila na malé skupinky

S užalovaným kamarádem se nikdo nechtěl kamarádit a on byl naštvaný. Chodil žalovat čím dál tím víc častěji a dokonce si i vymýšlel. Bohužel ohledně mě si nevymyslel nic. Byla jsem k němu krutá a rozhodně ho nešetřila. Jeho povaha mi lezla na nervy už jako malé holce. A tak jsem po něm házela kamínky, klidně mu dala facku nebo mu nastavila nohu, aby o ni zakopl.

Vrcholem všeho bylo, že jsem si sehnala dlouhý klacek a honila kamaráda. Klacek byl pružný a švihal jako bič. Kamarád neměl takovou fyzičku jako já, a tak přede mnou funěl, byl celý rudý a já ho švihala proutkem a smála se z plných plic. Zákeřně a s pocitem vítězství. Za každou informaci, kterou předal rodičům, dostal několik ran. No, byl samá modřina a tenkrát mě otec seřezal vařečkou, abych pochopila, jaké to je být mlácená.

Tomáš (37): S nástupem nového šéfa se ve firmě změnily pořádky. Takovou šikanu už dlouho nevydržím

Dost jsem se styděla

A pak jsem odešla studovat vysokou školu do Brna a zůstala tam asi deset let pracovat. Když jsem asi ve třiceti přijela na dovolenou k rodičům, při procházce se psem jsem potkala kamaráda z dětství, který byl také u rodičů na návštěvě. Nemohli jsme se vyhnout, museli jsme se potkat. Z výrazu tváře bylo znát, že mě ten člověk nesnáší.

A já se styděla. Mísil se ve mně pocit, že si to ten člověk kdysi zasloužil, ale uvědomovala jsem si, že jsem překročila jisté hranice. V té době jsem je jako dítě nevnímala, ale ve třiceti jsem věděla, že jsem byla dost mstivá. „Ahoj. Chtěl jsem se ti vyhnout, ale není kam uhnout. Vůbec se s tebou nedám do řeči, protože jsem ti ještě neodpustil, jak ses ke mně chovala. Doufám, že už jsi jiná,“ vyštěkl na mě kamarád z dětství. Usmála jsem se a odpověděla: „Já doufám, že jsi už přestal žalovat,“ a šla jsem dál.

Aneta (29): Budu se vdávat za muže, který mě šikanoval. Máma kvůli tomu na svatbu nechce

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].