Hynek (31): Když jsme byl malý, zemřel mi brácha. Až donedávna jsem nevěděl, co se vlastně stalo

Měl jsem mladšího bratra, který tragicky zemřel, když mi bylo asi 9 let. Utopil se v přehradě, u níž jsme měli pronajatou chatku. Byla to tragédie, která naši rodinu úplně rozložila. Nakonec to i naši ustáli, ale jako malý jsem si myslel, že se rozvedou.

Míra (47): Vrací se mi hříchy mládí. Bojím se dceři půjčit chatu, kterou jsem kdysi sám zničil

Tragédii jsme přečkali

Nic moc jsem si z celého toho dne nepamatoval, jen jak tahají bráchu z vody a dávají mu umělé dýchání a snaží se ho oživit. Pak už si pamatuju jen, jak všichni brečí, jak přijíždí celá rodina, aby se o nás postarala. Měl jsem to většinu života v mlze.

Ale měsíce potom si pamatuji dobře. Naši se neustále hádali, nikdo nevěděl, co se vlastně opravdu stalo. Aspoň jsem si to myslel. Ptal jsem se rodičů, ale máma mi vždycky jen řekla, ať na to nemyslím. „Byla to nehoda. Nic se nedalo dělat a nic ho nepřivede zpátky.“ A tak jsem to hodil za hlavu.

Naše rodina se nakonec ustálila a máma dokonce znovu otěhotněla a já mám dnes mladší sestru. Výrazně mladší a moc společného toho nemáme. Nemáme ani příliš blízký vztah, ale díky ní je moje rodina celá. Mně ale nikdy nedalo spát, co se s bráchou vlastně stalo. Měl jsem pocit, že jsem u toho byl, jen si to nepamatuju.

Lada (46): Babička o svém dětství jen plakala. Já její rodný dům našla a vrátila mu zašlou slávu

Dozvěděl jsem se hroznou pravdu

Není to tak dávno, co jsem se v rámci jedné hloupé sázky nechal zhypnotizovat. Myslel jsem si, že je to hloupost, že to nefunguje, ale během toho zážitku jsem si na něco vzpomněl. Vzpomněl jsem si, že jsme s bráchou jezdili po přehradě na malé loďce a že nám to táta zakazoval, protože se kývala a on se o nás bál. Ale nevzpomněl jsem si na ten den.

Při další příležitosti jsem se ptal mámy, co se toho dne vlastně stalo. Nechtěla mi to říct, ale naléhal jsem a nakonec jsem to z ní dostal. „Vyjeli jste s loďkou na přehradu. Táta vám to zakázal, ale brácha tě přemluvil. Loďka se převrhla a bráška ještě neuměl plavat.“ Víc se o tom odmítla bavit, ale já byl v šoku.

Pochopil jsem, proč o tom nikdy nemluvili. Nechtěli, abych věděl, že za bráchovu smrt vlastně nesu vinu. Měli jsme to zakázané, ale já jsem tu loďku stejně vytáhl na vodu. Teď vůbec nevím, jak se mám s touhle informací smířit.

Tadeáš (44): Moji rozvedení rodiče se spolu v opilosti spustili a nikdo v rodině neví, co bude následovat

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].