Jaroslav (68): Po smrti manželky jsem denně zapaloval svíčku na jejím hrobě. Brzy jsem ale našel jiný důvod, proč chodit na hřbitov

Když zemřela moje Marie, zůstala po ní jen ohromná prázdnota. Každodenní návštěvy jejího hrobu se pro mě staly rituálem. A právě na hřbitově jsem poznal jednu paní. Spojila nás touha po našich blízkých.

Tamara (63): Myslela jsem, že jsem našla lásku na stáří. Místo toho jsem přišla o všechno

Potkali jsme se mezi hroby

Jen pár měsíců po Mariině pohřbu se konal další v sousedství jejího hrobu. A pak se tu začala objevovat elegantní vdova, vždy vkusně oblečená v černém. Když se naše pohledy střetly, jen se na mě slabě usmála. Mezi hroby jsme oba v úzkém prostoru schovávali potřeby na čištění náhrobků. Jednoho dne mi někdo můj kartáč vzal. Vdova mi nabídla, ať si půjčím její, a tak začalo naše přátelství.

Robert (63): Výročí narozenin zesnulé manželky probíhalo jinak, než jsem si představoval. Vzkaz ze záhrobí mě šokoval

Hluboce milovala svého muže

Jednoho podzimního dne se spustil prudký déšť a vítr, který Mileně zlomil deštník. Schoval jsem ji pod svůj a společně jsme odešli ze hřbitova. Nabídl jsem jí, že ji svezu domů. V mém autě jako na potvoru zrovna přestalo fungovat topení. Omlouval jsem se, ale ona jen mávla rukou.

Řekla, že od chvíle, co nemůže obejmout svého muže, v jejím životě panuje absolutní chlad. V očích se jí zaleskly slzy a svěřila se, jak moc jí chybí jeho úsměv, dobrota, a dokonce i jeho šilhání. Přiznal jsem, že to mám podobně – na hřbitově se také cítím blíž své ženě.

Karel (70): Každý den jsem své zesnulé manželce napsal dopis. Mezi hroby jsem našel nový smysl života

Povídali jsme si o životě

Od té doby se naše povídání na hřbitově stalo zvykem. Každý se nejprve postaral o svůj hrob, zapálil svíčku a v tichosti se pomodlil. Potom jsme si sedli na lavičku a povídali si o životě. Postupně jsme se sbližovali a ani si nevšimli, jak se změnilo roční období. Párkrát jsem Milenu odvezl domů a zůstal na oběd.

Až jednoho dne jsem u hrobu naproti ní uviděl někoho jiného. Přišel jsem později než obvykle a na hřbitově už se stmívalo. Zeptal jsem se mladého muže, jestli Milena dnes nepřijde. Byl to její syn. Vysvětlil mi, že maminka je v nemocnici, protože od smrti táty má problémy se srdcem.

Marek (35): Vzal jsem psa na hřbitov, abych ho ukázal zesnulé babičce. Nedopadlo to dobře

Potřebovali jsme jeden druhého

Milena se neobjevila další dva týdny a já si začínal dělat velké starosti. Toho dne jsem nesl na Mariin hrob kytici a najednou jsem ji uviděl. Seděla u něj. Taková radost mě zaplavila, že jsem se k ní rozběhl, až jsem se zadýchal. Srdečně jsem ji objal a ptal se, jak se cítí. Řekla, že už je jí lépe, a proto přišla.

Potichu dodala, že se jí po mně trochu stýskalo. Přiznal jsem, že mně po ní taky, a podal jí květiny. „Neměly být pro Marii?“ zeptala se. Odpověděl jsem, že si myslím, že jí nebude vadit, když dnes budou pro ni. Podíval jsem se na fotku své ženy na náhrobku a věděl jsem, že rozumí.

Ivana (32): Ztratila jsem se v mlze na hřbitově. Tajemná postava mě vyděsila k smrti a musela utéct přes vysokou zeď

Jsem vděčný, že jsem ji potkal

Od té doby uplynulo několik měsíců a naše přátelství stále pěstujeme. Je to krásný vztah zrozený ze smutku a potřeby blízkosti. Pravidelně chodíme na hřbitov navštěvovat naše drahé, ale pomalu otevíráme svá srdce i něčemu novému. Kdo ví, možná naše přátelství přeroste v něco víc. Možná s Milenou strávíme stáří s pocitem, že nás spojilo něco mnohem hlubšího než jiné. Bez ní by můj smutek vypadal úplně jinak.

„Díky našemu přátelství stále cítím, že žiju. A můžu si promluvit s někým, kdo chápe mou ztrátu,“ řekla mi nedávno Milena. „Já také, Mileno… já také,“ usmál jsem se. Objal jsem ji a podruhé v životě jsem cítil, že jsem se správnou osobou na správném místě.

Karel (54): Když mi zemřela žena, truchlil jsem. A pak jsem objevil nový svět a začal žít

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].