Andrea (62): Na procházce lesem nás překvapila bouřka. S mraky se přihnal i děsivý přízrak

Andrea (62): Na procházce lesem nás překvapila bouřka. S mraky se přihnal i děsivý přízrak
Zdroj: Freepik

Když si Andrea vyrazila s manželem na výlet do lesa, netušila, že na ně čeká několik překvapení. Náhlá bouřka ale nebyla nic v porovnání s přízrakem, který ji doprovázel...

Jana Jánská
Jana Jánská02. 07. 2023 17:00

Díky rodičům, kteří mě k tomu vedli už odmala, znám všechny turistické stezky u nás. Také s manželem si ráda vyjdu na procházku do lesa, kde je úplně jiný vzduch než ve městě. Celý život jsem měla lesy ráda díky klidu, který v nich panuje. Jedna příhoda mě ale donutila trochu změnit názor.

Zastihla nás pořádná bouře

Když jsme se s manželem o víkendu vydali na procházku do lesa, mělo být pod mrakem, ale předpovědi neslibovaly nic víc než slabší déšť. Přibalili jsme si pro jistotu pláštěnky a nenechali si pokazit náladu. Rozhodně jsme nečekali, že se přiřítí taková bouře.

Když jsme konečně našli malou louku, na které jsme si chtěli udělat pauzu a odpočinout si, najednou se zvedl vítr a na listy stromů začaly bubnovat první kapky. Stáhli jsme se trochu hlouběji do lesa s tím, že počkáme, až se to přežene.

Moc ráda poslouchám přírodu, nevadí mi ani déšť, ale tentokrát jsem se začala cítit neklidně. Chtěla jsem manželovi říct, že bychom se měli raději vrátit domů, ale v tom okamžiku se stalo něco neobvyklého. Mračna přibývala a sluneční světlo se na chvíli ztratilo. Pak louku, na které jsme předtím seděli, ozářil blesk.

Na louce jsem spatřila přízrak

Po blesku nedorazil hrom, ale nastalo ticho. A na té louce se objevil přízrak. Jakási vysoká postava se snášela k zemi. Byla tajemná a natolik hrozivá, že se mi začalo od strachu klepat celé tělo. Srdce mi bušilo tak prudce, až jsem měla pocit, že mi vyskočí z hrudi. Sevřela jsem manželovu ruku pevněji a přitiskla se k němu. Taky se třásl.

Zdálo se mi, že přízrak hledí přímo na nás a já cítila, že mi vidí až do duše. Byl průhledný a jen se tam tak vznášel nad zemí. Možná nám něco říkal, ale to se mi mohlo jenom zdát, protože jsem měla zalehlé uši.

Pak se v podivné piruetě točil po louce. Jako kdyby to byla panenka z papíru, která se dostala do vzdušného víru. Fascinovaně jsem na to zírala a pořád jsem nebyla schopná pohybu. Přízrak po chvíli zmizel a svět kolem nás opět vyplnil zvuk. A burácení bouře zahnalo tu podivnou strnulost, ve které jsem se nacházela.

Od té doby mám strach z bouřek

Jako první se probral manžel a začal mě táhnout pryč. Klopýtali jsme zpátky, co nejdál od té louky. Nevnímala jsem, že se mi špatně chodí, nohy mám dřevěné, a větvě mě šlehají do tváře. Byla jsem ráda, že cítím pevný stisk manželovy ruky a mířím domů.

Když jsme konečně dorazili domů, byli jsme celí zmoklí a vyčerpáni, ale také plní radosti, že jsme přežili tu hrůzu. Manžel mě objal, ale nic neřekl. Taky jsem byla ticho, nevěděla jsem, co na to říct. A vlastně až dodnes jsem nikomu neřekla, co jsme tehdy na té louce zažili. Jen se mi stává, že kdykoliv se schyluje k bouřce, začínám mít strach a nejraději bych byla doma a v bezpečí.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Související články

Další články