Josef (42): V lese jsem spatřil podivné světlo. Když jsem pátral po jeho zdroji, dostal jsem se do nebezpečí

Josef (42): V lese jsem spatřil podivné světlo. Když jsem pátral po jeho zdroji, dostal jsem se do nebezpečí
Zdroj: Freepik

Josef patří k milovníkům procházek. Při jednom z výletů ho v lese zaujalo záhadné světlo. Rozhodl se odhalit jeho zdroj, což byla velká chyba, která ho málem stála život.

Jan Švanda
Jan Švanda 16. 05. 2023 17:00

Tato příhoda se udála během obyčejné procházky, kterých jsem za život vykonal tisíce. Zbožňuji pěší turistiku. Jaro bylo tehdy v plném proudu, meteorologové hlásili na víkend zataženo, ale bez deště. Navíc příjemné teploty těsně pod dvacet stupňů. Ideální počasí na výlet. Nelenil jsem, vzal batoh a vyrazil do příhody. Naplánoval jsem si na odpoledne trasu, která měřila kolem deseti kilometrů.

V lese mě zaujala mě zelená záře

Cesta probíhala v klidu a vypadalo to na super výlet až do doby, než jsem vkročil do lesa. Asi tak po 300 metrech jsem totiž před sebou spatřil jakési zelené světlo. Bylo dost silné. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Přál jsem si mermomocí zjistit, co to vlastně je a odkud to vychází. Odbočil jsem z pěšiny a vydal se za světlem. Teď už vím, že to byla chyba.

Světlo postupně sílilo. Stále jsem ale nemohl odhalit jeho zdroj. Pokračoval jsem tedy dál, abych záhadu rozluštil. Terén se však zhoršoval. Porost byl hustý a vysoký. Prodíral jsem se mezi stromy a zvažoval, zda pátrání nemám vzdát.

Katastrofě jsem unikl o chlup

Došel jsem k jedné vysoké bříze, podíval se a světlo zahlédl jen kousek před sebou. V tu chvíli mi přišlo, že je fakt nejblíž za celou dobu, co ho pozoruji. Nabilo mě to optimismem. Udělal jsem pár kroků dopředu, pak jsem se však náhle prudce zastavil. Podíval jsem se pod sebe a polil mě studený pot.

Zjistil jsem, že stojím na hraně srázu, a pokud bych udělal ještě krok, sletěl bych do propasti. Vůbec jsem si jí nevšiml. Sledoval jsem jenom světlo a ani ve snu by mě nenapadlo, že mi hrozí nebezpečí.

Do toho všeho zavál silný vítr. Přidržel jsem se poblíž stojícího stromu, pak se otočil a uviděl větší pařez. Sedl jsem si na něj a zhluboka si oddechl. Plně jsem si uvědomoval, že jsem byl opravdu kousíček od hodně krkolomného pádu, který mohl skončit fatálně.

Snažilo se mě něco nalékat do léčky?

Zelené světlo sice stále svítilo, já se však postavil na nohy a udělal čelem vzad. Nevšední záře mě v tu chvíli už absolutně nezajímala. Chtěl jsem být za každou cenu pryč z lesa. Povedlo se mi to asi po dvaceti minutách. Kráčel jsem k domovu a cestou se stavil v hospůdce, kde jsem si objednal panáka na uklidnění.

Dodnes nevím, co to bylo za záři. Přijde mi, jako by mě cosi neznámého lákalo do léčky, které jsem unikl jen o pověstný chlup.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Související články

Další články