Robert (23): V lese jsem sledoval tajemná světla. Při pokusu vrátit se na cestu jsem málem přišel o život

S Lenkou (22) jsem se před dvěma lety seznámil v jedné restauraci. Byla to sympatická modrooká zrzka, s níž jsme se hodně nasmáli. Byli jsme podobné nátury a vzájemně si padli do oka. Vyměnili jsme si telefonní čísla a po pár týdnech spolu začali chodit. Bydlela ve vedlejší vesnici, takže jsme to k sobě neměli daleko. Prostě ideál.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (34): V lese jsem narazila na rozpadlé stavení a tajemnou postavu. Její smích mi dodnes nedá spát

Záhadná světla mě zavedla hluboko do lesa

Pamatuji si, že to bylo tehdy jedno z našich prvních rande. Domluvili jsme se, že ji kolem šesté hodiny vyzvednu doma a zajdeme na večeři. Vyrazil jsem s předstihem a rozhodl se zkrátit si cestu jehličnatým lesem, jenž se rozprostírá mezi mou a Lenčinou vesnicí. Šel jsem po pěkné stezce, až jsem dorazil na rozcestí, kde jsem dle plánu odbočil vlevo. Ušel jsem asi padesát metrů, když mě v trávě zaujal vyšlapaný nápis "Nevstupovat!"

V duchu jsem se tomu zasmál, mávl rukou a pokračoval dál. Urazil jsem dalších asi dvě stě metrů, když jsem před sebou mezi stromy zahlédl nějaké světlo. Zaujalo mě a vydal jsem se za ním. Pátral jsem, co to může být. Po pár desítkách metrů se navíc těch světel objevilo víc. Ostře zářila a já zůstal v úžasu stát. Nic podobného jsem nikdy neviděl.

Ozářila několik stromů a v lese vytvořila jakýsi tunel, jako by mi ukazovala, kudy ven. Snažil jsem se k nim co nejvíc přiblížit, jenže pokaždé, když jsem cítil, že už je mám na dosah ruky, záhadně zmizela, aby se po pár sekundách zase vyloupla před mnou. Nechápal jsem…

Byl jsem do jejich sledování tak zabraný, že mi ani nedošlo, že jsem pronikl hlouběji do lesa. Postupoval jsem neustále kupředu, kam mě tajemná světla naváděla. Kráčel jsem asi čtvrt hodiny, když se záře zničehonic ztratila. Zmizela a už se neobjevila. Bylo to strašně divné. Nikde jsem navíc neviděl žádnou cestu a na mobilu jsem neměl signál, abych mohl někomu zavolat.

Stmívalo se a já absolutně netušil, kudy se vydat, abych se dostal za Lenkou. Díval jsem se doleva doprava, ale všude jen samé stromy. Až pak jsem zaslechl napravo v dáli zvuk dopravy, což mě v tu chvíli spasilo.

Mohlo by Vás zajímat:

David (34): V lese jsem uslyšel dětský pláč. Za týden se náš život otočil vzhůru nohama

Najednou jsem šlápl do prázdna

Šel jsem tedy tím směrem, a přitom se prodíral hustým porostem. Už jsem byl docela unavený. Na chvíli jsem se tedy zastavil a sedl si. Nabral jsem energii, postavil se na nohy a chystal se pokračovat dál, což se mi málem stalo osudným. Levou nohou jsem totiž šlápl do prázdna. Žádná půda pode mnou, prostě nic. Zavrávoral jsem a vypadalo to, že někam sletím. Naštěstí jsem se na poslední chvíli chytil silné větve, která mi pravděpodobně zachránila život. Vyjekl jsem a zůstal v naprostém šoku. Pořádně jsem se rozhlédl kolem, podíval se i dolů a zjistil, že stojím na kraji skály. Kdybych se nezachytil větve, s jistotou bych se zřítil.

Když jsem se trochu sebral, sešplhal jsem ze skály dolů a po pár minutách se prodral až k silnici. Vytáhl jsem mobil a ihned volal Lence, co se mi stalo, a omlouval se, že budu mít zpoždění.

Zorientoval jsem se a zjistil, že se nacházím jen kousek od její vesnice. Za dalších dvacet minut jsem pak dorazil k jejímu domu a Lence okamžitě dopodrobna vylíčil svůj zážitek. Byla v šoku stejně jako já. Na večeři jsme už nešli, nějaké jídlo jsme si dali u ní a celý večer si povídali. Strašně si oddechla, že jsem zdravý a nic se mi nestalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (61): Zabloudila jsem v lese a propadla panice. Najednou jsem před sebou uviděla záhadnou postavu

Léčka, nebo náhoda?

O události jsem přemýšlel celé hodiny. Zpětně mi přišlo, jako by mě někdo úmyslně lákal do pasti. Pomocí světel mě zavedl až na skálu, kde jsem o chlup unikl tragédii. Důkaz pochopitelně nemám, ale na tuhle příhodu hned tak nezapomenu.

Od děsivého zážitku uběhly už skoro dva roky a s Lenkou nám to pořád klape. Během té doby jsme se spolu už několikrát procházeli ve zmiňovaném lese, žádný nápis ani světla jsme tam však nespatřili.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (24): V lese jsme spatřily dávno ztraceného chlapce. I po smrti je zoufalý a volá o pomoc