Facebook
Instagram
Marcela hlídala minulý rok na podzim své kamarádce dcerku. Vzala ji do lesa na procházku, což se jí málem stalo osudným. Narazila totiž na ducha muže, který se smál tak děsivě, že se dala na útěk.
O strašidlech jsem četla jen v pohádkách. Nikdy by mě nenapadlo, že se s jedním z nich setkám tváří v tvář. Stalo se to loni na podzim. Kamarádka Gabriela (32) mě požádala, zda bych jim nepohlídala tehdy půlroční dceru Natálii. A během tohoto dne jsem zažila něco, co zkrátka stojí za zmínku.
Kamarádka chtěla pohlídat dceru
Gabriela bydlí v menší vesnici kousek od Svitav. Roky opravovali s manželem dům po jejích rodičích, kteří před lety zemřeli. Jedná se o starší stavení, které leží v zatáčce na konci vesnice. Když jsme byly malé, často jsem k ní jezdila. Nejraději ze všeho jsme zalézaly na půdu, kam jsme samozřejmě měly přísný zákaz vstupu.
Kontakt spolu udržujeme dodnes. Gabča je moje věrná kamarádka, které kdykoliv ráda pomůžu. A jinak tomu nebylo ani loni na podzim. Gábina s manželem měli jet na den pryč a spát mimo domov. Ačkoliv měli domluvené hlídání, na poslední chvíli jim krachlo. Zkoušela kdekoho, aby svoje plány nemusela rušit.
Když mi zavolala a požádala mě o pomoc, neváhala jsem ani minutu. Nasedla jsem do auta a vyrazila za Gabčou. Ta mi dala ve dveřích instrukce k malé Natálce a já se těšila na příjemný večer. ,,Hlavně se na noc zamkni,“ kladla na to důraz. Moc jsem tomu nerozuměla, vzhledem k tomu, v jak klidné oblasti bydleli, ale měla jsem v plánu ji poslechnout.
V lese mě vyděsil zlověstný smích
Ještě než zapadlo sluníčko, rozhodla jsem se, že vezmu Natálku v kočárku ven. ,,Dáme kolečko kolem vsi, aby se ti dobře spinkalo,“ šišlala jsem do kočárku. Nechtěla jsem jít po silnici, a tak jsem zapadla na první lesní cestu. Procházely jsme lesem, kde panovalo hrobové ticho. Nechala jsem se unést krásou krajiny, až jsem v jednu chvíli ztratila směr.
Došla jsem k místu, kde stál rozpadlý dům. Vymlácená okna a opadaná omítka. Matně jsem si ho pamatovala z dětství. I to, kdo v něm kdysi bydlel. Šlo o manželský pár, který se velmi často hádal. Neměli zrovna valnou pověst. V tu chvíli jsem si nemohla vzpomenout, kde je jim vlastně konec. Vzhledem k tomu, že mi na nos spadla dešťová kapka, bylo jasné, že se musíme vydat na cestu zpět.
Otočila jsem se a v tu chvíli jsem za zády uslyšela smích. Ovšem tak děsivý, že mi hrůzou vstaly chlupy na ruce. Opatrně jsem se otočila, abych zjistila, odkud vychází. Když jsem ve vyskleném okně spatřila jakousi postavu, kopla jsem do vrtule. Ten smích totiž přicházel od ní. Rozeběhla jsem se s kočárem dolů z kopce. Raději jsem se ani neotáčela a jen metelila, abych byla co nejdřív pryč.
Starý Novák straší v lese
Ten zlověstný smích mi byl ale v patách. Cítila jsem, jak mi stéká pot po zádech a brní mě nohy, ani tak jsem ale neměla v úmyslu zastavit. Už jsem viděla silnici, ze které jsem sházela, když vtom se postava ocitla přímo přede mnou. ,,Nech nás být,“ řvala jsem zoufale. Mužská se ke mně blížila a já už počítala všechny svaté.
Pak se malá Natálie rozeřvala na všechny strany a postava se zalekla. Ve vteřině se otočila a zmizela. ,,Jdi a už se nevracej,“ volala jsem statečně, přitom s knedlíkem v krku. Doběhla jsem domů, kde jsem se zamkla na všechny západy. Zavřela okenice a malou Natálku nespustila z očí. Noc jsem se strachem proseděla na posteli. Ráno se vrátila Gábina, která hned poznala, že se něco stalo. Povyprávěla jsem jí, co jsme zažily. Příliš překvapená nebyla. Ten muž je starý Novák, který podle všeho po smrti v lese straší.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
