Facebook
Instagram
Marie začala pracovat jako kastelánka na zámku v Miloticích. Od kolegů věděla, že místo má neblahou pověst. Ta pravila, že se zámkem čas od času prochází hraběnka v černém hávu. Marie tomu nevěřila, dokud nenašla na podlaze černé stopy, které nešly smýt.
Když jsem nastoupila do zámku v Miloticích coby kastelánka, jako první mě zajímalo, co se o místě říká. Kolegové tvrdili, že zde čas od času spatří přízrak černé hraběnky. Jeden dokonce prohlásil, že jednoho dne nalezl její černé stopy, které nešly smýt. Zkrátka po čase zmizely samy. Upřímně, dokud jsem to neviděla na vlastní oči, nevěřila jsem tomu.
Nastoupila jsem do Milotic jako kastelánka
Dlouhé roky jsem pracovala na zámku Lednice. I tam jsem zažila pár zvláštních úkazů. Potuloval se tam například přízrak jezdce na koni, který se kdysi utopil v bažinách zámeckého parku. Na jeho zjevení jsem čekala dlouhých patnáct let. Když jsem ho jednou při odchodu ze zámku spatřila, došlo mi, že to není jen pověst. Jeho duch je se zámkem pořád úzce spjat.
Když jsem nastoupila na pozici kastelánky do milotického zámku, hned jsem si zjišťovala, co se o něm říká. Kolegové tvrdili, že se zde čas od času zjeví černá hraběnka. Ta měla údajně zanechávat černé stopy, které nešly vydrhnout. Po čase zmizely samy. Nevěnovala jsem té pověsti zvláštní pozornost, což byla chyba.
Zahlédla jsem na podlaze černé stopy
Dva roky po mém nástupu jsem jednou zůstala na zámku sama. Všichni návštěvníci odešli a já potřebovala uklidit jednu místnost. V zámku vládlo hrobové ticho. Svítilo se jen v místnosti, kde jsem uklízela. Po chvíli jsem zaslechla, jak bouchly dveře v jedné z ložnic. Myslela jsem si, že se vrátil někdo z kolegů.
Šla jsem se tam podívat, ale nikdo tam nebyl. Dveře jsem znovu otevřela a vrátila se ke své práci. Sotva jsem zašla za roh, dveře se zabouchly. Musím říct, že jsem dostala strach. Znovu jsem se do místnosti vrátila a na podlaze spatřila černé stopy. Hned jsem si vzpomněla na slova svých kolegů.
Černá hraběnka, napadlo mě. Sklonila jsem se k zemi a snažila se stopu setřít. Nevím, co to bylo, ale nešlo to dolů. Stopy byly od sebe vzdálené jen kousek a před mými zraky vznikaly další a další. Rozhodla jsem se, že je budu sledovat. Vedly mě do sklepení. Když se zastavily u železných dveří, raději jsem se otočila a utíkala pryč.
Myslím, že jsem spatřila přízrak černé hraběnky
Strach jsem měla příliš velký na to, abych v zámku zůstala sama. Sbalila jsem si věci a rozhodla se, že půjdu domů. Zamkla jsem poslední dveře a pelášila pryč. Než jsem zámek opustila, pohlédla jsem do okna ložnice, kde se opakovaně otevíraly dveře. V okně stála žena v černém. Měla na hlavě velký klobouk a zdvihala výhrůžně prst.
Dívala se mi hluboko do očí a já pocítila paniku. Těžce jsem polkla, sklonila oči k zemi a vzala nohy na ramena. V noci se mi o té ženě dokonce zdálo. Výjimečně jsem se druhý den do práce netěšila. Pořád jsem měla divný pocit, jakýsi strach z neznáma.
Jako první jsem se šla podívat ke dveřím ložnice, zda tam budou stále ony stopy. Byly tam, ale rychle bledly a bylo patrné, že co nevidět zmizí úplně. Jediný, komu jsem se svěřila, byla kolega Kryštof. Měla jsem pocit, že mu mohu věřit. Mou příhodu nerozporoval, protože zažil něco podobného. Jediné, co mi poradil, bylo, abych v zámku nikdy nezůstávala sama. Nakonec jsem po roce odešla. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že mám hraběnku pořád v zádech.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
