Sofie (24): Zdál se mi sen o propasti. Když jsem tam dorazila, najednou jsem zapomněla cestu zpátky

Sofie (24): Zdál se mi sen o propasti. Když jsem tam dorazila, najednou jsem zapomněla cestu zpátky
Zdroj: Unsplash

Sofie chtěla kamarádce Kláře ukázat propast, kterou navštěvovala s rodiči, když byla malá. Najednou ale zapomněla na zpáteční cestu a ještě ji v lese pronásledovala podivná postava. Sofie cítila jen zimu a strach. A Klára? Ta v lese nikoho neviděla, což bylo o to děsivější.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 05. 08. 2022 15:30

Vzala jsem kamarádku Kláru na chalupu ke své babičce. Jako malá jsem s rodiči chodila k jedné propasti a chtěla jsem ji ukázat i Kláře. Jenže jsem si nevzpomněla na trasu. Tu mi ukázal až sen. Když jsme se vydaly na cestu, stalo se něco, pro co nemám vysvětlení.

Šly jsme s kamarádkou k propasti

Vyrazily jsme s Klárou na pár dní k mojí babičce. Chtěla jsem zavzpomínat na dětská léta. Už druhý den jsem si vzpomněla na propast, ke které jsme jako děti chodily s rodiči. Když jsme vyšly z domu, uvědomila jsem si, že už si nepamatuji cestu. A tak jsem to raději odložila. Té noci se mi o propasti zdál sen. Cestu k ní mi vykreslil velmi jasně.

Hned ráno jsem Kláru nadšeně vytáhla z postele a prosila ji, aby mi dala ještě jednu šanci. Ze snu jsem si pamatovala každý detail cesty. Bylo to neuvěřitelné. K propasti jsme došly celkem rychle. Chvíli jsme tam seděly a já kamarádce vyprávěla zážitky z dětství.

Když jsme se chtěly vydat na cestu domů, jako kdyby mi někdo vymazal paměť. Nemohla jsem si vzpomenout, kudy z lesa ven. Klára řekla, že si cestu tak nějak pamatuje, takže nás vedla. Šla jsem několik metrů za ní a pozorovala podivně tiché okolí. Klára přidala do kroku a já se s ní snažila držet tempo. Pak se přede mnou vynořila tajemná postava.

V lese jsem potkala podivnou postavu

Stála kousek ode mě. Její pohled se mi vpíjel do těla. Určitě to nebyl obyčejný člověk. Když potkáte druhého člověka, necítíte takový strach, jako já v tu chvíli. Nebylo znát, zda je to muž či žena. Poté se ke mně snažila postava přiblížit. Klára se mi ztratila z dohledu. Zůstala jsem stát sama. Přirozeně jsem chtěla začít řvát, ale nevydala jsem ani hlásku.

Ty zlé oči mě propichovaly skrz na skrz a já měla strach, že tam umřu. Nešlo ani uhnout pohledem. Jako kdyby mě ta postava zcela ovládala. Krok do strany byl taktéž nemožný. Vnímala jsem jen zimu, která se rozhostila kolem. Cítila jsem, jak mi mrznou ruce, což bylo vzhledem k létu víc než divné.

Nikdy jsem necítila takovou bezmoc, jako v tu chvíli. Zachránila mě Klára, která se vrátila. „Kde vězíš?" zeptala se. A tím celou situaci vyřešila. Postava přede mnou se v mžiku rozplynula. Já se mohla zase hýbat a mluvit. „Viděla jsi to?" zeptala jsem se vyděšeně. „Co jsem měla vidět?" nechápala.

Byla jsem zmrzlá jako led

„Stála tu nějaká postava," popisovala jsem jí situaci. „Nikdo tu nebyl, to bych ho viděla," chlácholila mě Klára. „Raději pojď pryč, vypadáš divně," dodala a vzala mě za ruku. „Bože, vždyť máš ruce jako led," zděsila se. Než jsme vyšly z lesa ven, bylo mi hrozně. Pořád jsem měla pocit, jako kdyby na mě ta postava měla jakýsi vliv.

Třásla jsem se zimou a neopouštěl mě strach. Po příchodu domů jsem se zahřívala další dvě hodiny. Klára byla zpocená a šla do plavek. Já byla ve svetrech a s dekou na zádech. Dodnes nevím, kdo nebo co to v lese bylo. Vím ale, že to nebyl jen tak obyčejný člověk. Po tomto zážitku jsem si zcela jistá, že už k té propasti nikdy nepůjdu.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Superstar Alžběta Kolečkářová o smrti milovaného partnera: První půlrok jsem jenom brečela a bránila naše děti

Superstar Alžběta Kolečkářová o smrti milovaného partnera: První půlrok jsem jenom brečela a bránila naše děti

Související články

Další články