Zoja (28): Dceřina postýlka se v noci začala sama hýbat, to přišla na návštěvu zesnulá babička

Dva roky po smrti mé babičky se mi narodila dcera. Bylo mi líto, že se ty dvě nepotkaly. Jednoho dne se ale stalo něco, co mě přimělo věřit, že se babička přišla na svou pravnučku podívat.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (37): Na vytoužené dítě jsem čekala šest let. Jenže můj syn je postižený a zůstala jsem na něj sama

Babička zemřela dva roky před narozením mé dcery

I když už byla babička stará dáma, doufala jsem, že má tuhý kořínek a bude s námi co nejdéle. Mé přání se nevyplnilo. Než zemřela, slíbila mi, že se na mě přijde podívat. Taková slova jsem nebrala vážně. Jak by mohl přijít mrtvý za živým, říkala jsem si tehdy.

Čas plynul a já otěhotněla. Už od začátku jsem věděla, že pokud to bude holčička, ponese babiččino jméno. Když se malá Alžbětka narodila, byla jsem přesvědčena, že má babiččiny oči. Byla jí velmi podobná. Když jsem k malé mluvila, nejvíce jsem zmiňovala právě babičku. „Byla by nadšená z toho, jak jsi nádherná," říkávala jsem často.

Mrzelo mě, že si babička Bětku nikdy nepochová, nebo jí neupeče ty své báječné makové buchty. Snažila jsem se uchovat co nejvíce vzpomínek, které bych mohla dceři předat. Když byly Bětce dva roky, stalo se něco, co mě přimělo věřit, že babička se přišla na ni podívat.

Mohlo by Vás zajímat:

Berta (28): Zesnulá mamka se se mnou snaží spojit. Bojím se toho, co mi chce říct

Dceřinu postýlku někdo ovládal

Tu noc jsem zrovna byla s dcerou sama. Uložila jsem ji do postýlky. Ona pořád ukazovala prstíkem na jedno místo. Vzhledem k tomu, že ještě pořádně nemluvila, mohla jsem si jen domýšlet, co se mi snaží říct. Nechtěla jsem spát v ložnici sama, a tak jsem ulehla v dětském pokoji na pohovku. Noc probíhala klidně. Ale jen do chvíle, než začala dcera ze spaní něco broukat.

Když jsem se vzbudila, její postýlka se pohybovala dopředu a dozadu. Jako když vozíte kočárek při uspávání. Bětka se něčemu smála. „Kam koukáš?" zeptala jsem se, aniž bych čekala odpověď. Postýlku jsem chytla, abych její pohyb zastavila. A v ten moment se to stalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (32): Matčina vidina mi zachránila život. Nebýt jí, byla bych dnes mrtvá

Alžběta se přišla podívat na svou pravnučku

Za postýlkou seděla babička Alžbětka. Měla na hlavě svůj puntíkatý šátek a úsměv na tváři. „Zdravím tě, má drahá," pronesla. „Je nádherná," pohlédla do postýlky. V tu chvíli se malá Bětka chichotala. Byla jsem svědkem toho, jak se ty dvě vzájemně dívají do očí. Proudila mezi nimi nevídaná láska.

Poté ke mně babička přistoupila a dala mi pusu na čelo. Následně pohladila Alžbětku po tváři a odešla. Od toho dne už sice nikdy nepřišla, ale to nevadí. I ten jeden okamžik mi stačil k tomu, abych věřila, že posmrtný život existuje.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vratislava (53): Když jsem svého syna viděla stát ve dveřích, nevěděla jsem, že už je mrtvý

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.