Luděk (21): Babička se nám zjevila v podivné mlze. Díky tomu jsme jí stihli zachránit život

Luděk (21): Babička se nám zjevila v podivné mlze. Díky tomu jsme jí stihli zachránit život
Zdroj: Unsplash

Luděk jezdil se svým otcem za starou babičkou, aby nebyla alespoň o víkendech sama. Jedna návštěva byla jiná. Babička se necítila dobře a oba z toho měli špatný pocit. Cestou zpátky se jim zjevila babiččina tvář v mlhavém světle. Prosila je, aby se vrátili. Díky tomu, že poslechli, babička dnes žije...

Šárka Žižková
Šárka Žižková23. 05. 2022 16:00

Společně s mým otcem jsme zažili něco, čemu se jen těžko věří. Když byla babička v ohrožení života, dala nám to najevo velmi děsivým způsobem. Díky tomu se nám povedlo zachránit jí život. Nikdy na to nezapomenu.

Cestou od babičky mě svíral divný pocit

Babička Míla (73) je dobrota sama. Je to ten nejštědřejší člověk, jakého znám. Žije sama, protože děda před lety zemřel. Už má jen mě a mého otce. Snažíme se za ní jezdit co nejčastěji. Když už za babičkou jedeme, většinou tam strávíme třeba tři dny. Loni se stalo něco, na co s tátou asi nikdy nezapomeneme.

Byli jsme u babičky, když jí nebylo moc dobře. Hodně polehávala a cítila se slabá. S tátou jsme dostali strach, co jí může být. Jet k doktorovi odmítala, a tak jsme doufali, že to odezní stejně rychle, jako to přišlo. Když jsme od ní v neděli odjížděli, zdálo se, že jí je lépe. Táta ještě babičce ve dveřích na rozloučenou řekl, že kdyby něco, ať mu hned zavolá.

„Neboj se synáčku, snad na to budu mít ještě sílu," pronesla. A my s tátou jsme se na sebe udiveně podívali. V autě mi vysvětlil, že babička už je starší paní a občas mluví z cesty. Ještě nám zamávala a vydali jsme se na cestu domů. Tátovi jsem to neřekl, ale svíral mě podivný pocit. Jako kdyby se mělo něco stát.

Zjevila se nám babička

Čekala nás minimálně dvouhodinová cesta a už se docela stmívalo. V autě vládlo podivné ticho. Táta byl myšlenkami někde jinde. Cítil jsem, že si nechce povídat, a tak jsem mlčel. Sotva jsme vjeli do lesní aleje, stalo se něco neuvěřitelného. V dáli jsme oba spatřili podivné mlhavé světlo. Vypadalo to jako ohnivá koule.

Byla daleko, ale najednou, jako lusknutím prstů, byla pár metrů před námi. V tom mlhavém oparu jsme spatřili babiččinu tvář. „Vraťte se," řekla ta tvář. Táta dupnul na brzdu a zajel ke krajnici. „Viděl jsi to?" vyjekl na mě. „Že to byla babička..." odpověděl si na otázku sám. „Musíme se vrátit," zavelel. Já se pořád díval před sebe, ale obraz byl pryč.

Táta se otočil a vydali jsme se rychle za babičkou. Tu jsme našli ležet na zemi. Asi se skácela a bouchla do hlavy. Táta měl kurz rychlé pomoci, takže ji začal oživovat, zatímco já jsem volal sanitku. Přijela během pár minut. Babička měla mozkovou příhodu. Podle slov lékařů stačilo málo a zemřela by.

Babička byla na hranici života a smrti

Míla byla nějaký čas v nemocnici, ale díky bohu se z toho dostala. Nemá ani žádné následky. Když jsme jí říkali, co jsme v autě viděli, příliš překvapená nebyla. „Já se moc snažila s vámi spojit. Byla jsem u nějakého tunelu. Byl tam i děda," rozplakala se. „Už mě k sobě lákal, ale věděla jsem, že ještě nechci. A tak jsem se myšlenkami spojila s vámi. A vyšlo to," dodala.

Babička byla pravděpodobně na hranici života a smrti. Nebýt jejího zjevení, už bychom ji nikdy neviděli živou. Babička je zpátky doma. Když od ní odjíždíme, vždycky na sebe mrkáme se slovy, že kdyby něco, zjev se... Už si z toho děláme trochu srandu, ale pro mě to byl neskutečný zážitek.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Související články

Další články