Vratislava (53): Když jsem svého syna viděla stát ve dveřích, nevěděla jsem, že už je mrtvý

Jen těžko se dá věřit tomu, co si teď přečtete. Jde o mého syna, který se mi zjevil dřív, než zemřel. Nemám ponětí, jak je to možné. Ale aspoň vím, že něco jako duše existuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Judita (35): Po smrti podivné sousedky se mi v noci začaly dělat modřiny. Musela jsem se odstěhovat pryč

Syn mi dal slib, že stihne moje narozeniny

Můj sedmnáctiletý syn Martin už bohužel nežije. Před rokem odjel s kamarády na víkend pryč a nevrátil se z něj. Odjížděl v pátek odpoledne. Jako správná máma jsem mu na cesty zabalila řízky pro všechny a bochník chleba. Ještě mě zajímalo, kdy se vrátí. V neděli jsem měla mít narozeniny a přála si, aby byl doma.

Ve dveřích mi dal pusu na čelo a řekl, že do 17 hodin bude doma, na minutu přesně. Byl to totiž čas, kdy jsem se před 53 lety narodila. Ještě v sobotu večer jsme si volali a on mi řekl, že má pro mě překvapení. V neděli jsem chystala pohoštění pro celou rodinu. Zavolala jsem Martinovi, ale ten už telefon nebral.

Věřila jsem, že svůj slib splní a přijde včas. Kolem půl páté už jsem byla nervózní a bála se, že to nestihne. Manžel mě uklidňoval, že když Martin něco řekne, tak to platí. Všichni už seděli na zahradě a já čekala jen na Martina. Byla jsem zrovna v kuchyni, když jsem slyšela zvuk jeho motorky. Už je tady, radovala jsem se. Bylo přesně pět hodin.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (29): Karty mi řekly, proč zemřela skoro celá má rodina. Jenom u maminky mlží

Syn splnil svůj slib

Vešel do dveří a měl pusu od ucha k uchu. „Já věděla, že to stihneš," zamávala jsem mu. „Skoč se převléknout a přijď na zahradu," pobídla jsem ho a on odešel. S plnými tácy jídla jsem šla za ostatními na zahradu. Když syn ani po dvaceti minutách nešel, šla jsem se na něj podívat. Vešla jsem do jeho pokoje, ale nebyl tam.

Ani brašna, se kterou jezdí. Napadlo mě, že je pořád ve sprše. Podle toho, jak byla suchá, bylo patrné, že se v ní nikdo nemyl. Oknem jsem vykoukla před dům, kde měla stát jeho motorka. Ani ta tam nebyla. Tak kde je, ptala jsem se sama sebe. Šla jsem znovu do jeho pokoje. Na posteli něco leželo.

Byl to malý dřevěný křížek. Nebyl mi nijak povědomý. Vzala jsem ho do ruky a dostala divný pocit. Mražení v břiše, jako kdyby se stalo něco zlého. Vyběhla jsem za manželem na zahradu, abych mu řekla, že nemůžu Martina najít. Ten držel telefon a se slzami v očích šel ke mně. „Martin...“ větu ale nedokázal dokončit.

Mohlo by Vás zajímat:

Mahulena (27): Naši nerozlučnou trojku rozdělila smrt. Zesnulý kamarád to tak ale nenechal

Syn už byl v tom čase mrtvý

„Co je s ním?" naléhala jsem. „Martin je mrtvý," dopověděl mi konečně. „Mrtvý? Co to je za vtip? Slyšela jsem ho přijet, stál v našich dveřích," tvrdila jsem. „Martin měl cestou domů nehodu," vysvětlil mi manžel. „Určitě tu nemohl být," ujistil mě. Já se jen podívala do ruky, kde jsem držela dřevěný křížek. Došlo mi, že to mělo být to slibované překvapení.

Martin moc dobře věděl, jak mám křížky ráda. Moje hlava nedokázala pochopit, jak jsem ho mohla vidět, když v tu dobu někde ležel mrtvý. Nikdo z rodiny mi to nechtěl věřit. Manžel uvěřil až po nějakém čase, a to jenom díky tomu křížku. Martin vážně splnil svůj slib a přijel na moje narozeniny. Jediné, co mi po něm zbylo, jsou vzpomínky a křížek...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (62): Nevěřila jsem, že něco jako duše existuje. Pak se u výtahu zjevil mrtvý soused

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.