Alice (49): Mysleli jsme, že naše geniální dcera má vyhráno. Kvůli obřímu tlaku v cizině jsme o ni málem přišli

Naše starší dcera byla skoro geniální dítě. Sama se naučila číst, než šla do školy. Ve třetí třídě už plynule psala a četla romány, které kolikrát neznaly ani její učitelky. Byla neskutečně chytrá, až nás to s manželem děsilo, protože jsem si nedokázala představit, jak jí dáme vzdělání, které by její inteligenci kultivovalo.

Emil (52): Vypadal jsem jako úspěšný muž, ale uvnitř jsem byl mrtvý. Pak jsem udělal krok do neznáma

Měla jsem o ni strach

Ale jak to tak bývá, problém se vyřešil sám, aniž bychom se o to snažili. Už na prvním stupni si jí všimla učitelka, která ji doporučila do nějakého programu, který rozvíjel tyhle talentované děti. Šla na osmileté gymnázium, kde se ale většinu času nudila a dělala práci navíc. Toho si všiml ředitel školy a už v kvintě začal řešit, jak by ji mohl dostat na univerzitu, což ale nebylo možné, a tak ji posílal na studijní pobyty a vědecké olympiády, kde excelovala a sbírala zásluhy, které se jí pak hodily u přijímaček na univerzitu.

Adéla vždycky mluvila o tom, že z ní bude doktorka. Nebo bude pracovat v medicínském výzkumu. Nikdy o tom nepochybovala a vždycky dělala všechno proto, aby se její sen splnil, jen ani já, ani manžel jsme o tomhle světě nic moc nevěděli. Oba se živíme rukama.

Nakonec se dostala bez problému na medicínu a měla našlápnuto k tomu být i nejlepší. V té době jsem se začínala bát, jestli toho na ni není moc, ale uklidňovala mě. „Pro tohle jsem se narodila, mami. Zvládnu to.“

Michal (36): Měl jsem před sebou zářnou budoucnost, ale obrovský tlak na výkon mě srazil na dno

Nezvládala ten tlak

Po absolvování univerzity s červeným diplomem získala prestižní stipendium v zahraničí a v 25 letech se odstěhovala do Anglie. Nechtěla jsem ji pustit, nemyslela jsem si, že to bude bezpečné, ale ona se rozhodla, že do toho půjde. Ale trvala jsem na tom, že za ní budeme jezdit a ona bude létat domů.

Viděli jsme se každé dva měsíce a ze začátku vypadala nadšeně a plná života, ale po prvním roce se něco začalo měnit. Hubla, byla mnohem mlčenlivější, jako by se nám vzdalovala. V jednu chvíli se mi i svěřila, že to není sranda. „Je tu spousta mladých stejně chytrých, ne-li chytřejších. Musím se fakt snažit.“

Po půl roce nám volali z nemocnice. Dcera se pokusila o sebevraždu. Ihned jsme letěli do Anglie a přivezli si ji domů. Ukázalo se, že nějaký profesor strhal její studii a ona se z toho úplně zhroutila a měla pocit, že nás zklamala. Nikdy dřív jí nikdo nekritizoval, nikdo jí neřekl, že by něco dělala špatně, a ona to nezvládla. Teď je doma a vymýšlí, co se sebou dál. Doktorka z ní asi bude, ale nejspíš v nějaké české nemocnici.

Renata (63): Celý život jsem měla problém s alkoholem, jen jsem to neviděla. Až teď si vytvářím vztahy s dětmi

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].