Daniela (23): Když jsem u babičky v okně viděla neznámou postavu, hned jsem věděla, že to je zesnulý děda

Daniela (23): Když jsem u babičky v okně viděla neznámou postavu, hned jsem věděla, že to je zesnulý děda
Zdroj: Pixabay

Daniela často slýchala od své babičky o dědovi, který se jí nedožil. Jednoho dne ho Daniela spatřila u babičky v okně. Rozhodla se, že až se s babičkou uvidí příště, řekne jí to. Babička ale mezitím zemřela. Daniela později spatřila v okně oba zesnulé prarodiče.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 18. 08. 2022 15:00

Vzhledem k tomu, že si na Lifee ráda pročítám tajemné příběhy, rozhodla jsem se, že se také o jeden podělím. Už je tomu sice několik let, ale i tak si myslím, že stojí za zmínku. Jde o to, co jsem kdysi viděla u babičky v okně. Siluetu muže, který mi radostně mával. Podle všeho by to mohl být můj děda, kterého jsem bohužel nikdy nepoznala.

Děda zemřel dřív, než jsem se narodila

Dědu Jindru jsem nikdy nepoznala. Zemřel ještě před mým narozením. Znám ho jen z vyprávění. Už jenom podle toho, jak o něm babička mluvila, bylo patrné, že ho moc milovala. Když končila své vyprávění, nikdy nezapomněla zmínit jednu věc. „Děda se na tebe tak těšil. Je veliká škoda, že to nestihnul. Ale věřím, že tě jednoho dne přijde pozdravit" opakovala mi často babička.

Z rodinných fotografií vím, jak děda vypadal. Byl vysoké a hubené postavy. Vousy mu překrývaly bradu. Babička říkávala, že pořád poblafával z dýmky. Vždycky, když jsem jako dítě byla u babičky, nejvíc jsem se těšila právě na její vyprávění o dědovi.

Mohla jsem si díky tomu lépe představit, jaký byl. A jedno léto se stalo něco, o čem babička tak dlouho mluvila. Měla jsem k ní jet s tátou na celý týden. Jenže ho odvolali do práce, a tak mě tam nechal. Já jsem pomáhala babičce na zahradě sekat a hrabat trávu.

Dědu jsem spatřila v okně

Stalo se to hned ten první den, co jsme byly s babičkou samy. Byly jsme na zahradě a zabrané do práce. Byl parný den a já dostala žízeň. Babička mě požádala, abych zašla do domu a natočila džbán s vodou. Vesele jsem si poskakovala k domu a pak se podívala do jednoho z oken. Stála tam postava. Byla vysoká a hubená.

Kolem ní se linul nepatrný dým. Když jsem se zastavila a lépe se zadívala, poznala jsem ho. Byl to děda. Akorát si potáhnul z dýmky, vypustil kouř a zamával mi. Užasle jsem stála a dívala se do okna. „Tak jdeš pro tu vodu?" ozvalo se mi za zády. Když jsem se podívala zpět do okna, děda byl fuč. Neměla jsem odvahu, abych to babičce řekla.

Po zbytek dne jsem na nic jiného nemyslela. Babička hned poznala, že se něco stalo, ale já pořád mlčela. Děda se mi druhý den zjevil znovu. Trhaly jsme jablka a já byla v koruně stromu. Z té výšky jsem pohlédla do oken domu. Děda tam zase stál. Do mysli se mi vkradl mužský hlas, který říkal: „Dávej tam nahoře pozor."

Po babiččině smrti stáli v okně oba

A pak jsem dědu viděla, když jsem od babičky odjížděla. Seděla jsem na zadních sedačkách auta. Podívala jsem se naposledy do toho okna. Děda tam stál, kouřil dýmku a zlehka mi mával. Opět jsem někde ve své hlavě slyšela jeho slova: „Moc rád jsem tě viděl." Rozhodla jsem se, že až se s babičkou uvidím příště, řeknu jí, že jsem dědu viděla.

Bohužel už jsem to nestihla. Babička za měsíc zemřela. Když jsme s tátou jeli do jejího domu, sevřela mě lítost. Táta vyklízel dům a já seděla na zahradě. Bez jakéhokoliv očekávání jsem pohlédla do oken. Stáli tam oba prarodiče. Děda držel babičku kolem pasu a ta mi mávala. Byl to krásný pohled. V tu ránu jsem přestala truchlit. Ti dva jsou zase spolu. Dům už nevlastníme, ale i tak vím, že jsou pořád se mnou.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Související články

Další články